Zamyšlení o. Jiřího Kvapila - Neděle 8. listopadu 2020

Neděle 8.11.2020   23. po SSD

sobor archanděla Michaela

 Evangelium podle sv. Lukáše (8, 26-39):

Přeplavili se do krajiny gerasenské, která leží proti Galileji. Když vystoupil na břeh, vyšel proti němu jakýsi muž z toho města, který byl posedlý démony a už dlouhou dobu nenosil oděv a nebydlel v domě, nýbrž v hrobech. Když spatřil Ježíše, vykřikl, padl před ním na zem a hlasitě zvolal: „Co je ti po mně, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Žádám tě, abys mne netrápil.“ Ježíš totiž nečistému duchu přikazoval, aby z toho člověka vyšel. Neboť ho velice často zachvacoval; tehdy ho poutali řetězy a okovy a hlídali, ale on pouta vždy přerval a byl démonem hnán do pustých míst. Ježíš se ho zeptal: „Jaké je tvé jméno?“ Odpověděl: „Legie,“ protože do něho vešlo mnoho zlých duchů. A prosili Ježíše, jen aby jim nepřikazoval odejít do pekelné propasti. Bylo tam veliké stádo vepřů, které se páslo na svahu hory. Démoni ho prosili, aby jim dovolil do nich vejít; on jim to dovolil. Tu vyšli z toho člověka, vešli do vepřů, a stádo se hnalo po příkrém srázu do jezera a utopilo se. Když pasáci uviděli, co se stalo, utekli a donesli o tom zprávu do města i do vesnic. Lidé se šli podívat, co se stalo; přišli k Ježíšovi a nalezli toho člověka, z něhož vyšli démoni, jak sedí u Ježíšových nohou oblečen a chová se rozumně. A zděsili se. Ti, kteří viděli, jak byl ten posedlý vysvobozen, jim o tom pověděli. A všichni obyvatelé gerasenské krajiny prosili Ježíše, aby od nich odešel, poněvadž se jich zmocnila veliká bázeň. Vstoupil tedy na loď, aby se vrátil. Ale ten muž, z něhož vyšli démoni, ho prosil, aby směl být s ním; on ho však poslal zpět a řekl mu: „Vrať se domů a vypravuj, jak veliké věci ti učinil Bůh.“ I odešel a zvěstoval po celém městě, jak veliké věci mu učinil Ježíš.

Dnešní perikopa začíná úvodním sdělením, že se učedníci spolu s Ježíšem přeplavili. Tím se propojuje událost, která se stala na jezeře s událostí dnešního evangelia. Je důležité si uvědomit, že Boží slovo se nesděluje člověku pouze verbálně, slovem, ale i gesty, symboly, náznaky, obrazy a ději. Podobně jako je tomu v běžném lidském životě, a zvláště na jevišti, kdy aktéři uvádějí obsah autorovy hry v život také pohyby, postoji, intonací i pauzami. Je na příjemci, aby toto vše vnímal a všemu tomu rozuměl. Čím je vnímavější a citlivější pro věc, tím více je bohatší zážitkem a tím více myšlenkových pochodů dokáže přijmout. Zjevení Božího Slova není pouhá informace. Odehrává se v podobných obrazech a výjevech, zjevuje se na „jevišti“ světa a lidského života. A Ježíš, úžasný „herec“ používá pro zjevení Boží vůle všechno, čím člověk komunikuje, včetně gest a náznaků. Co platí o divadelní hře, platí i o Božím Zjevení. Čím je člověk citlivější a vnímavější pro Boží věc, tím větší užitek z Božího Slova získává.

Na jezeře Ježíš na lodi spí, je „mrtvý“. Zuří bouře a učedníci mají strach, hynou. Budí Ježíše, On vstává „z mrtvých“ a přemáhá běsnění živlů. Zlo usilovalo o smrt člověka (učedníků), ale bylo přemoženo smrtí a zmrtvýchvstáním Krista. Obraz kříže a prázdného hrobu. Učedníci žasnou. Kdo jen je?

Nyní učedníci připlouvají do krajiny pohanské. Je mrtvá, zlo se předvádí v bizardních obrazech. Dominuje zde posedlý člověk. Hned na první pohled je to vlastně chudák žijící v hrobě. Je zbavený své vůle, týraný až k smrti, ale nikdy zabitý, aby mohl být znovu týrán. Pomoc jiných lidí je marná, vždy ji zmaří, řetězy přetrhá. Obraz je korunován stádem vepřů, symbolem naprosté náboženské devastace krajiny i člověka. Vepři ale, jakoby člověku měli ukázat, že zlo a náboženský úpadek nemusí být až tak zlý, může to přece být i v něčem dobré.   Pouhá přítomnost Ježíše však vnáší do obrazu změnu přinášející naději, světlo, život. Nečistí duchové se před ním chvějí a žadoní, aby jim nepřikazoval odejít do pekelné propasti, věčné smrti. Alespoň ty vepře nám nechej. Člověk se také velmi často zdráhá v Kristově světle vzdát se všech svých špatností. Nicméně v programu spásy není takovýto kompromis možný. Vepři se stejně vrhnou dolů (do propasti), hynou. Zlo je stáhlo. Ježíš je vítěz nad smrtí a přináší život všem, kdo ho přijímají. Zachráněný má díky němu nový život. Sedí u jeho nohou. Je šťastný. Vykoupený člověk ví, že jeho místo je u nohou božích, u Krista.                                                                                                        

Jinak se chová většina obyvatel této krajiny. Přišli o svůj majetek, Byl sice spojen s ledajakým zlem, ale majetek je přece majetek. Prosí Ježíše, aby od nich odešel. Boží Spása se neděje násilím, Ježíš odplouvá na lodi, po vodě smrti. Avšak do krajiny posílá uzdraveného, aby hlásal, jak veliké věci učinil Bůh. I v té nejtemnější noci, i v té nejpustší krajině, i v největší lidské bídě způsobené zlem, působí Boží posel, zvěstovatel naděje a Kristova vítězství nad smrtí.

Zamysleme se nad sebou a zkoumejme krajinu svého srdce. Dovolme Kristu do ní vstoupit, a pokud v ní žijí nějací vepři, svěřme je Ježíši Kristu, aby nás jednou nestáhli do hlubiny smrti. Naopak, posaďme se ke Kristovým nohám, pod kříž, a přemýšlejme o tom, že jen on je naše spás.

                                                                                                          o. Jiří Maria Kvapil