Zamyšlení k Velkému pátku 10.4.2020

Zamyšlení k Velkému pátku 10.4.2020

Laskavě si najděte v Písmu Svatém texty o umučení našeho Pána a v modlitebním koutku svého domova si je přečtěte a rozjímejte o čemkoliv, co vám utkvělo v mysli. Nabízím zamyšlení nad jedním slovem, které Ježíš na kříži řekl: „Žízním!“.                                                                      

            V Janově evangeliu je ve zprávě o ukřižování a smrti JK zdůrazněn okamžik, kdy trpící Ježíš žízní. V ostatních evangeliích toto zdůrazněno není, jen v souvislosti s událostmi voják (jinde někdo) nabodne na hůl či kopí houbu naplněnou octem (to bylo laciné zkyslé víno smíchané s vodou , přímo vojenský nápoj, vojáci jej nosili v čutorách) a dává takto Ježíšovi pít. Sv. Jan píše, že Ježíš řekl: „Žízním.“ Není pochyb o tom, že v horku dne, zbičovaný, vysílený a ukřižovaný Ježíš ke všemu trpěl palčivou žízní. Jeho bolesti byly ukrutné. Výhled ukřižovaného musel nutně vést k myšlence: ať to už všechno skončí. Avšak Kristovo „žízním“ viděno v kontextu Janova evangelia má mnohem vážnější a hlubší význam, než že informuje o tělesné žízni. V tomto Ježíšově zvolání je možné vidět veškerou jeho spásnou činnost. Jsou v něm obsaženy všechny důvody, proč přišel na svět, je v něm všechna moc církve a bohatství Božího Slova, je to vzkaz světu, je to přímo nepřehlédnutelný vykřičník, který bychom měli mít stále před očima a který by nám měl v uších stále znít: Žízním!.

          Jan začíná své evangelium známým nádherným prologem: „Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha .... a Slovo se stalo tělem.“ A pak už se rozvíjí svědectví o Ježíši, o jeho činnosti, o jeho spasitelném díle, o tom, jak se setkává s lidmi a ukazuje jim mnohem víc, než očekávali nebo si představovali.

          Samařská žena u studny Jakubovy dostala nabídku, která by – podle ní – vyřešila problém žízně jednou provždy. Avšak voda, kterou Ježíš dává pít svým věřícím, je nikdy nevysychající pramen, je to spásonosný proud, je to řeka nesoucí člověka na vlnách Boží lásky a vylévající se do věčného života. Ježíš je ta studna, pramen, ze kterého taková voda vyvěrá.

          Po zázračném nasycení lidé hledají Ježíše, protože chtějí dostávat stále chléb. On jejich pozornost obrací k Otci a k sobě, ke svému srdci. Je chlebem života. Kdo toto přijme, kdo v něho věří, nebude nikdy hladovět a nebude nikdy žíznit. (J 6,35)                                                                                        V chrámě, v domě Otcově, Ježíš volá na všechny lidi: „Kdo žízní, ať přijde ke mně a pije.“ (J 7, 37b) Stalo se tak zřejmě po jednom obřadu slavnosti Stánků, při kterém kněz nabíral vodu z pramene Siloe, konaného na památku zázračného obdarování Izraele vodou na poušti. Ježíš vzpomínku na tělesnou žízeň předků obrací na žízeň člověka po Bohu, po lásce a po spravedlnosti. Tu lze uhasit jedině spojením s Kristem. Má to však překvapující účinek. Věřící se sám stává pramenem, ze kterého tečou proudy vody. Láska má takovou vlastnost. Kdo se jí dotkne, kdo ji přijme, kdo ji a jí žije, stává se zdrojem, láskou jiným. Jinak to ani nejde. Láska vyvěrá ze srdce a vlévá se do srdcí jiných. Láska žízní po lásce a současně je pramenem lásky.

          Ježíšovo působení je neobyčejným projevem lásky. Své následovníky nazve přáteli, když před tím zdůrazní, že nejvíce lásky má ten, kdo položí život za své přátele. (J 15, 13-15) Na kříži umírá za nás, protože jeho láska k nám je nekonečná a žíznivá. Touží po člověku, touží po mně, touží po tobě, touží po každém. Žízní po mé lásce. Jsem přítelem Ježíšovým tehdy, když konám, co On přikazuje. (J 15,14) Tehdy také hasím jeho žízeň. Dávám mu „pít“. Těžko si představit lidské srdce, které při pohledu na živou bytost přibitou na kříž, nezměkne soucitem. Stejně tak těžko si představit člověka, který se nezastaví a nepodá vody, když umírající Ježíš volá: „Žízním“.

          Ježíš stále umírá neláskou, odmítáním, pohrdáním, hříchem. Stále znovu je přibíjen na kříž. A stále touží po spáse člověka, která se uskuteční jedině tím, že ho člověk přijme se vším všudy, že ho bude milovat. Ježíš stále žízní po lásce. Jeho žízeň je palčivá a trýznivá. Kdykoliv člověk zahlédne kříž, zaslechne výkřik: žízním! Ten výkřik nesmí zaniknout v prázdnotě. To volá Ježíš na mne.

 o. Jiří Maria Kvapil