Zamyšlení o. Jiřího Kvapila - 15. listopadu 2020

Neděle 15.11.2020   24. po SSD

 

Evangelium podle sv. Lukáše (8, 41-56):

Tu k němu přišel muž, který se jmenoval Jairos; byl to představený synagógy. Padl Ježíšovi k nohám a úpěnlivě ho prosil, aby přišel do jeho domu, protože měl jedinou dceru, asi dvanáctiletou, a ta umírala. Když tam Ježíš šel, zástupy ho velmi tísnily. A byla tam žena, která měla dvanáct let krvácení a nikdo ji nemohl uzdravit. Přišla zezadu a dotkla se třásní jeho šatu, a hned jí krvácení přestalo. Ježíš řekl: „Kdo se mne to dotkl?“ Když všichni zapírali, řekl Petr a ti, kteří byli s ním: „Mistře, kolem tebe jsou zástupy a tlačí se na tebe!“ Ale Ježíš řekl: „Někdo se mne dotkl. Já jsem poznal, že ze mne vyšla síla.“ Když žena viděla, že se to neutají, přišla chvějíc se, padla mu k nohám a přede všemi lidmi vypověděla, proč se ho dotkla a jak byla hned uzdravena. A on jí řekl: „Dcero, tvá víra tě zachránila, jdi v pokoji.“ Když ještě mluvil, přišel kdosi z domu představeného synagógy a řekl: „Tvá dcera je mrtva, už Mistra neobtěžuj.“ Ježíš to uslyšel a řekl: „Neboj se, jen věř a bude zachráněna.“ Když přišel k domu, nedovolil, aby s ním někdo šel dovnitř, jen Petr, Jan a Jakub s otcem té dívky i s její matkou. Všichni nad mrtvou plakali a naříkali. On řekl: „Neplačte. Nezemřela, ale spí.“ Posmívali se mu, protože věděli, že zemřela. On však ji vzal za ruku a zvolal: „Dcerko, vstaň!“ Tu se jí život vrátil a hned vstala. Nařídil, aby jí dali něco k jídlu. Jejích rodičů se zmocnil úžas. On jim však přikázal, aby nikomu neříkali, co se stalo.

Způsob sdělení dnešního evangelního poselství se také nazývá sendvičové vyprávění. Dva příběhy se nemísí, mohly by však být vyprávěny každý samostatně. Je evidentní, že evangelista Lukáš má nějaký záměr. A tak dvě události vypráví souběžně a posluchač či čtenář má objevit důvod. Je jím odpověď na otázku, kterou učedníci vyslovili na lodi a která zůstává nezodpovězena. Kdo to jen je? Tím tajemným a zároveň zjevným je Ježíš. Ale na otázku, kdo Ježíš vlastně je, nedostanou přímou odpověď ani učedníci, ani nikdo jiný. Protože o sobě Ježíš nemluví přímo, nutí učedníky i nás k zamyšlení. Bylo vám toho zjeveno už tolik, tak si odpovězte na tuto otázku sami. Nechtějte slyšet, že jedna a jedna jsou dvě, ale uvažujte a počítejte sami. Budete mít z poznání mnohem větší užitek. Váš úsudek vás totiž přivede k hluboké víře a zodpovědnosti uvádět v život poznanou pravdu.                                         

Na lodi Ježíš ukázal, že je ten, který upadl do spánku (smrti) a probudil se (je vzkříšen). Má moc osvobodit od zla (živly) a probudit ze spánku všechny mrtvé (ustrašené učedníky). Kdo je s ním v bdění (životě) i ve spánku (smrti), je v bezpečí a má věčný život, protože je s Ním a On s ním. Skrze svou smrt a vzkříšení má Ježíš moc nad nebem i zemí, mořem a zlem, a také nad nemocí a smrtí.

Dvě zázračné události – uzdravení ženy a vzkříšení dívenky – se objasňují vzájemně. První ukazuje, co je víra, druhá víru vítězící nad smrtí. Víra znamená „dotknout se Ježíše“. Ten dotyk jako by v něm uvolňoval připravenou sílu Ducha dávajícího život. Ono „dotýkat se Ježíše“, věřit, velmi pěkně objasňuje událost v kap. 7, 36-50. Hříšná žena je mrtvá. Jemnými, až stydlivými doteky a projevy úcty a lásky v lítosti vyznává svou víru v Ježíše a touhu spojit s ním svůj život. Chce začít nově žít. Stejně tak je mrtvý každý člověk, dokud se nepotká s Ježíšem, Pánem, a v Něm nespatří svou tvář, své já, protože je stvořen Jím a pro Něho, k jeho obrazu, k jeho podobě. Bez Něho neexistuje a dotknout se ho znamená setkat se s Ním, obejmout Ho (!), milovat Ho a spojit svůj život s Ním, neboť On je náš život. Skrze Něho přecházíme v Život. Setkání s Ježíšem (ho) víra mění v setkání s Bohem (Ho) a náš život mění v Život.                                                                                           

Zázračné uzdravení krvácející ženy je zarámované do vyprávění o Jairově dceři. Dvě ženské postavy, z nichž jedna trpí smrtelnou nemocí a je odsouzena k pomalému umírání. Navíc je pro svou nemoc vyloučena ze společenství Izraele. Druhá zemřela, aniž by dosáhla dospělosti, oficiálního přijetí do společenství vyvoleného národa. První žena se bojí smrti, druhou už smrt dostihla. První žena bude očekávat vzkříšení, druhá už vzkříšení zakusila. Postavy i děje se vzájemně překrývají, ale vše řeší „dotek“. Víra a kontakt s Ježíšem znamená vítězství nad smrtí i nad tím, co ke smrti vede. Skrze setkání s Ježíšem a dotknutí se ho jsou obě ženy zachráněny. Skrze setkání s ním a dotknutí se ho jsme zachráněni i my, neboť Ho poznáváme.

Skrze toto vyprávění prosvítá velikonoční tajemství o Ježíšově spánku a procitnutí, smrti a vzkříšení. Skrze křest jsme s ním spojeni a mrtvi hříchu - smrti (srov Řím 6) a tvoříme s Kristem jedno tělo (1 Kor 12, 12n). Je nám dáno znát tajemství Království ( Lk 8,10) a vstupujeme do tajemství vzájemné lásky mezi Otcem a Synem. Duch Otce i Syna nás do ní přivádí a stále nás oživuje, neboť se za to stále přimlouvá (Řím 8, 26-27). A Ježíš touží po našem doteku, po naší víře.

                                                                                                      

o. Jiří Maria Kvapil