Zamyšlení o. Jiřího Kvapila - 18.10.2020

Neděle 18.10.2020 (OTCŮ 7. VŠEOBECNÉHO KONCILU)

Zdravím Vás všechny, milí. Posílám evangelium z dnešní neděle a k tomu myšlenku. Tak jako na jaře si můžete v kruhu rodiny nebo sami evangelium přečíst a skrze myšlenku se připojit k Ježíšově modlitbě. Pak vzpomínky (prosby) by Vaše ztišení mohly ukončit. Přesto že se nemůžeme setkat, můžeme se v modlitbě sjednotit. Požehnanou neděli.

Evangelium podle sv. Jana (17, 1-13):

Po těch slovech Ježíš pozvedl oči k nebi a řekl: „Otče, přišla má hodina. Oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe, stejně jako jsi učinil, když jsi mu dal moc nad všemi lidmi, aby vše, co jsi mu svěřil, dal jim: život věčný. A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. Já jsem tě oslavil na zemi, když jsem dokonal dílo, které jsi mi svěřil. A nyní ty, Otče, oslav mne svou slávou, kterou jsem měl u tebe, dříve, než byl svět. Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi ze světa dal. Byli tvoji a mně jsi je dal; a tvoje slovo zachovali. Nyní poznali, že všecko, co jsi mi dal, je od tebe; neboť slova, která jsi mi svěřil, dal jsem jim a oni je přijali. Vpravdě poznali, že jsem od tebe vyšel, a uvěřili, že ty jsi mě poslal. Za ně prosím. Ne za svět prosím, ale za ty, které jsi mi dal, neboť jsou tvoji; a všecko mé je tvé, a co je tvé, je moje. V nich jsem oslaven. Již nejsem ve světě, ale oni jsou ve světě, a já jdu k tobě. Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal; nechť jsou jedno jako my. Dokud jsem byl s nimi, zachovával jsem je v tvém jménu, které jsi mi dal; ochránil jsem je, takže žádný z nich nezahynul, kromě toho, který byl zavržen, aby se naplnilo Písmo. Nyní jdu k tobě, ale toto mluvím ještě na světě, aby v sobě měli plnost mé radosti.

            Úryvek dnešního evangelia jsme jistě mnohokrát slyšeli nebo četli. Přesto nad jeho obsahem je dobré se znovu a znovu zamýšlet. Tímto úryvkem začíná Ježíšova velekněžská modlitba za nás, lidi žijící v tomto světě. Tato modlitba jako by uzavírala obsah Ježíšova zjevení nám, byla úvodem jeho utrpení a současně byla odkazem pro naši budoucnost, věčný život. Dá se říct, že je to testament obsahující vztah lásky Otce a Syna a nás. Tak jako každá závěť určuje dědicům podíl na majetku, tak i nám každému stejně, Ježíš odkazuje poklad věčného života. Vykonavatelem této závěti je Otec, milosrdný Bůh. Jemu je svěřen „klíč“, důvod k vykonání závěti: Kristova oběť na kříži.

Je zbytečné, a dokonce pošetilé, v našem životě dělat dvě věci: parafrázovat poezii a vysvětlovat vtip. Je však při tom užitečné se zklidnit, vyladit své vnímání a naslouchat. Pakpochopíme nejen obsah, ale především to, co nám autor tím chce říct.

            Ježíšova velekněžská modlitba je symfonií na lásku Otce milujícího Syna i nás. Opravdová láska však není (a nemůže) být jednostranná. V těch tónech zaznívá i Jeho láska, protože On miluje Otce stejnou láskou. A také nás. Ježíš miluje Otce a své bratry. A to jsme my. Tato modlitba má jeden zvláštní prvek: oslava, sláva Boží. Ale oč Ježíš v této modlitbě prosí, totéž je v té modlitbě darováno. Oslavení Ježíše Krista se děje již teď, protože rozmlouvá osobně s Otcem. A také oslavení učedníků (i naše!) nepřijde až někdy po Ježíšově smrti (pro učedníky) nebo naší smrti. Děje se v přítomnosti: kdo se ke Kristu připojí a modlí se sním a v něm, má účast na Slávě, kterou má On od věků u Otce.

                                                                     o. Jiří Maria Kvapil