Pondělí 6.4.2020

7.4.2020 Vivtorok 6. tyždňa

Poneďiľok na večurňi

 


 

Molítvami svjatých otéc nášych, Hóspodi Isúse Christé Bóže náš, pomíluj nás.

Amíň.

Sláva tebí Bože náš, sláva tebi.

Carjú nebésnyj Uťišiteľu, Duše ístiny, iže vezďí sýj, i vsja ispolňájaj, sokróvišče blahích i žízni podáteľu,prijdí i vselísja v ny, i očísti ny ot vsjákija skvérny, i spasí Bláže, dúšy náša.

Svjatýj Bóže, svjatýj Krípkij, svjatýj Bezsmértnyj, pomíluj nas.

Svjatýj Bóže, svjatýj Krípkij, svjatýj Bezsmértnyj, pomíluj nas.

Svjatýj Bóže, svjatýj Krípkij, svjatýj Bezsmértnyj, pomíluj nas.

Sláva Otcú i Sýnu, i Svjatómu Dúchu

i nyňi, i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Presvjatája Trójce pomíluj nás, Hóspodi, očísti hrichi náša,Vladýko prostí bezzakónija náša, Svjatýj, posití, i iscilí némošči náša, ímene Tvojehó rádi.

Hóspodi pomíluj, Hóspodi pomíluj, Hóspodi pomíluj.

Sláva Otcú i Sýnu, i Svjatómu Dúchu

I nyňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Otče naš, íže jesí na nebesích, da svjatítsja ímja tvojé, da priídet cárstvije tvojé, da búdet vóľa tvojá jáko na nebesí i na zemlí. Chľib naš nasúščnyj dážď nám dnes, i ostávi nám dólhi náša, jákože i my ostavľájem dolžnikóm nášym, i ne vvedí nas vo iskušénije, no izbávi nas ot lukávaho.

Amíň.

Hóspodi pomíluj 6x

Hóspodi pomíluj 6x,

Sláva i nýňi:

Prijdíte, poklonímsja Cárevi nášemu Bóhu.

Prijdíte, poklonímsja, Christú, Carévi, nášemu Bóhu.

Prijdíte, poklonímsja, i pripadém sámomu Hóspodu Isúsu Christú, Carévi i Bóhu nášemu.

Psalóm 103

Blahosloví dušé mojá Hóspoda,* Hóspodi Bóže moj, vozvelíčilsja jesí ziló. — Vo ispovídanije i vo veleľípotu obleklsja jesí,* oďijájsja svítom jako rízoju. — Prostirájaj nébo jako kóžu,* pokryvájaj vodámi prevýspreňaja svojá. — Polahájaj óblaki na voschoždénije svojé,* choďáj na krylú vítreňu. —Tvorjáj ánheli svojá dúchi,* i sluhí svojá plámeň óhnennyj. — Osnovájaj zémľu na tvérdi jejá,* ne preklonítsja vo vík víka. — Bézdna, jako ríza oďijánije jejá,* na horách stánut vódy. — Ot zapreščénija tvojehó pobíhnut,* ot hlása hróma tvojehó ubojátsja. — Voschóďat hóry, i nischóďat poľá v místo,* jéže osnovál jesí im. — Preďíl položíl jesí jehóže ne préjdut,* nižé obraťátsja pokrýti zémľu. — Posylájaj istóčniki v débrich,* posreďí hór prójdut vódy. — Napajájut vsja zvíri sélnyja,* ždút onáhri v žáždu svojú. — Na tich ptícy nebésnyja privitájut,* ot sredý kámenija daďát hlás. — Napajáj hóri ot prevýsprennych svojích,* ot plodá ďíl tvojích nasýtitsja zemľá. — Prozjabájaj travú skotóm,* i zlák na slúžbu čelovíkom. — Izvestí chľíb ot zemlí,* i vinó veselít sérdce čelovíka. — Umástiti licé jeléjem,* i chľíb sérdce čelovíka ukripít. —Nasýťatsja drevá póľnaja, kédry livánstiji íchže jesí nasadíl,* támo ptícy vozhňizďátsja — Jerodíjevo žilíšče predvodíteľstvujet ími,* hóry vysókija jelénem, kámeň pribížišče zájacem. — Sotvoríl jesí lúnu vo vremená,* sólnce pozná západ svój. — Položíl jesí ťmu i bysť nóšč,* v néjže prójdut vsi zvírije dubrávniji. — Skýmni rykájuščiji voschítiti,* i vzyskáti ot Bóha píšču sebí. — Vozsijá sólnce i sobrášasja,* i v lóžach svojích ľáhut. — Izýdet čelovík na ďílo svojé,* i na ďílanije svojé do véčera. — Jáko vozvelíčišasja ďilá tvojá Hóspodi, vsja premúdrostiju sotvoríl jesí,* ispólnisja zemľá tvári tvojejá. — Sijé móre velíkoje i prostránnoje,* támo hádi íchže ňísť čislá. — Živótnaja málaja s velíkimi,* támo korablí preplávajut. — Zmíj sej, jehóže sozdál jesí ruhátisja jemú,* vsja k tebí čájut, dáti píšču ím vo blahó vrémja. — Dávšu tebí ím soberút,* otvérzšu tebí rúku vsjáčeskaja ispólňatsja bláhosti. — Otvráščšu že tebí licé vozmjatútsja,* otímeši duch ích i isčéznut, i v pérsť svojú vozvraťátsja. — Pósleši dúcha tvojehó i sozíždutsja,* i obnovíši licé zemlí. — Búdi sláva Hospódňa vo víki,* vozveselítsja Hóspoď o ďíľich svojích. — Prizirajáj na zémľu i tvorjáj ju trajstísja,* prikasajájsja horám i dymjátsja. — Vospojú Hospodévi v živoťí mojém,* pojú Bóhu mojemú dóndeže jesm. –— Da usladítsja jemú besidá mojá,* áz že vozveseľúsja o Hóspoďi. –— Da isčéznut hríšnicy ot zemlí i bezzakónicy, jákože ne býti im,* blahosloví duše mojá Hóspoda. — Sólnce pozná západ svoj,* položíl jesí ťmu i bysť nóšč. — Jáko vozvelíčišasja ďilá tvojá Hóspodi,* vsja premúdrostiju sotvoríl jesí.

Sláva i nýňi: Alliluja, alliluja, alliluja, sláva tebí Bóže. 3x (Ľude stojať)

Hóspodi pomíluj 12x Sláva i nýňi

Včasi spivu Hospodi vozzvach sja kadiť, ľude stojať

Psalóm 140

Hl.2. Hóspodi, vozvách k tebí uslýši mja,* uslýši mja Hóspodi.* Hóspodi, vozvách k tebí uslýši mja,* voňmí hlásu molénija mojehó,* vnehdá vozváti mi k tebí,* uslýši mja, Hóspodi.

Da isprávitsja molítva mojá jáko kadílo préd tobóju: vozďijánije rukú mojéju, žértva večérňaja, uslýší mjá Hóspodi.

Položí Hóspodi chranénije ustóm mojím, * i dvér ohraždénija o ustnách mojích. — Ne ukloní sérdca mojehó v slovesá lukávstvija, * nepščeváti viný o hrisích. — So čelovíki ďílajuščimi bezzakónije, * i ne sočtúsja s izbránnymi ích. — Nakážet mjá právednik mílostiju, i obličít mjá, * jeléj že hríšnaho da ne namástit hlavý mojejá. — Jáko jéšče molítva mojá v blahovolénijich ích, * požérty býša pri kámeni sudijí ích. — Uslýšatsja hlahóly mojá jáko vozmohóša: * jáko tólšča zemlí prosídesja na zemlí, rastočíšasja kósti ích pri áďi. — Jáko k tebí Hóspodi, Hóspodi óči mojí, * na ťá upovách, ne otimí duší mojejá. — Sochraní mjá ot síti, júže sostáviša mí, * i ot soblázn ďílajuščich bezzakónije. — Pádut vo mréžu svojú hríšnicy, * jedín jésm áz dóndeže prejdú.

Psalóm 141

Hlásom mojím k Hóspodu vozzvách, * hlasóm mojím ko Hóspodu pomolíchsja. — Prolíju préd ním molénije mojé, * pečáľ mojú préd ním vozviščú. — Vnehdá isčezáti ot mené dúchu mojemú, * i tý poznal jesí stezí mojá. — Na putí sém po nemúže choždách, * skrýša síť mňí. — Smotrjách odesnúju i vozhľadách, * i ne bí znájaj mené. — Pohíbe bíhstvo ot mené, i * ňísť vzyskajáj duší mojejá. — Vozzvách k tebí Hóspodi rích: * tý jesí upovánije mojé, čásť mojá jesí na zemlí žívych. — Voňmí moléniju mojemú, * jáko smiríchsja ziló. –— Izbávi mjá ot hoňáščich mjá, * jáko ukripíšasja páče mené.

Na 10: Izvedí iz temnícy dúšu mojú, ispovídatisja ímeni tvojemú.

Mené ždút právednicy, dóndeže vozdási mňi.

Na 8: Iz hlubiný vozvách k tebí Hóspodi, Hóspodi uslýši hlas moj.

Da búdut úši tvojí vnémľušči hlásu molénija mojehó.

Stích: Ášče bezzakónija názriši Hóspodi, Hóspodi, któ postojít? Jáko u tebé očiščénije jésť.

hl. 1.samohlásen: Hrjadýj, Hóspoď, k vóľňij strásti* apóstolom hlahólaše na putí: * sé vchódim vo Jerusalím* i predástsja Sýn čelovíčeskyj, jákože jésť písano o ném. * Prijdíte úbo i mý, očiščénnymi smýsly sšéstvujim jemú. * I sraspnémsja i umertvímsja jehó rádi žitéjskym slástém, * da i oživém s ním i uslýšim vopíjušča jehó: * ne ktomú v zemnýj Jerusalím, za jéže stradáti, * no voschožú ko Otcú mojemú i Otcú vášemu, * i Bóhu mojemú i Bóhu vášemu, * i sovozvýšu vás vo hórňij Jerusalím, * v cárstvo nebésnoje.

Stích: Ímene rádi tvojehó poterpích ťá Hóspodi, poterpí dušá mojá v slóvo tvojé, upová dušá mojá na Hóspoda.

hl. 1.samohlásen: Hrjadýj, Hóspoď, k vóľňij strásti* apóstolom hlahólaše na putí: * sé vchódim vo Jerusalím* i predástsja Sýn čelovíčeskyj, jákože jésť písano o ném. * Prijdíte úbo i mý, očiščénnymi smýsly sšéstvujim jemú. * I sraspnémsja i umertvímsja jehó rádi žitéjskym slástém, * da i oživém s ním i uslýšim vopíjušča jehó: * ne ktomú v zemnýj Jerusalím, za jéže stradáti, * no voschožú ko Otcú mojemú i Otcú vášemu, * i Bóhu mojemú i Bóhu vášemu, * i sovozvýšu vás vo hórňij Jerusalím, * v cárstvo nebésnoje.

Stích: Ot stráži útrennija do nóšči, ot stráži útrennija da upovájet Izrájiľ na Hóspoda.

hl. 5: Dostíhše vírnyji spasíteľnuju strásť Christá Bóha, * neizrečénnoje jehó dolhoterpínije proslávim, * jáko da blahoutróbijem svojím* sovozdvíhnet i nás umerščvlénnych hrichóm* jáko bláh i čelovikóľubec.

Stích: Jáko u Hóspoda mílosť, i mnóhoje u nehó izbavlénije: i tój izbávit Izráiľa ot vsích bezzakónij jehó

hl. 5: Dostíhše vírnyji spasíteľnuju strásť Christá Bóha, * neizrečénnoje jehó dolhoterpínije proslávim, * jáko da blahoutróbijem svojím* sovozdvíhnet i nás umerščvlénnych hrichóm* jáko bláh i čelovikóľubec.

Stích: Chvalíte Hóspoda vsí jazýcy, pochvalíte jehó vsí ľúdije.

Hóspodi hrjadýj ko stradániju, * Tvojá utverždája učenikí, hlahólal jesí osób prijém ích: * káko hlahól mojích ne pómnite, * jáže préžde rekóch vám? * jáko vsjákomu proróku ňísť písano tókmo v Jerusalími ubijénu býti. * Nýňi úbo vrémja nastojít, jéže rekóch vám: * sé bo predajúsja rukáma hríšnych porúhan býti, * íže i Krestú mjá prihvozdívše, * i pohrebéniju predávše, * omérzena vmiňát jáko mértva. * Obáče derzájte, * tridnéven bo vostánu, * v rádosť vírnych i žízň víčnuju.

Stích: Jáko utverdísja mílosť jehó na nás, i ístina Hospódňa prebyvájet vo vík.

Hóspodi hrjadýj ko stradániju, * Tvojá utverždája učenikí, hlahólal jesí osób prijém ích: * káko hlahól mojích ne pómnite, * jáže préžde rekóch vám? * jáko vsjákomu proróku ňísť písano tókmo v Jerusalími ubijénu býti. * Nýňi úbo vrémja nastojít, jéže rekóch vám: * sé bo predajúsja rukáma hríšnych porúhan býti, * íže i Krestú mjá prihvozdívše, * i pohrebéniju predávše, * omérzena vmiňát jáko mértva. * Obáče derzájte, * tridnéven bo vostánu, * v rádosť vírnych i žízň víčnuju.

Sláva i nýňi: hlás 1. Hrjadýj, Hóspoď, k vóľňij strásti* apóstolom hlahólaše na putí: * sé vchódim vo Jerusalím* i predástsja Sýn čelovíčeskyj, jákože jésť písano o ném. * Prijdíte úbo i mý, očiščénnymi smýsly sšéstvujim jemú. * I sraspnémsja i umertvímsja jehó rádi žitéjskym slástém, * da i oživém s ním i uslýšim vopíjušča jehó: * ne ktomú v zemnýj Jerusalím, za jéže stradáti, * no voschožú ko Otcú mojemú i Otcú vášemu, * i Bóhu mojemú i Bóhu vášemu, * i sovozvýšu vás vo hórňij Jerusalím, * v cárstvo nebésnoje.

Svj: Premúdrosť prósti. Včasi spivu ľude stojať

Ľ: Svíte tíchij,* svjatýja slávy,* bezsmértnaho Otcá nebésnaho,* svjatáho blažénnaho,* Isúse Christé:* Prišédše sólnca na západ,* víďivše svít večérnij,* pojém Otcá i Sýna i svjatáho Dúcha Bóha.* Dostójin jesí* vo vsja vremená,* pít býti* hlásy prepodóbnými,* Sýne Bóžij,* živót dajáj* vsemú míru,* jehóže rádi* vés mír slávit ťa.

Prokímen, psalóm 127. Hlás 6: Bláhoslovít ťá Hospóď ot Sijóna, i úzriši bláhája Jerusalíma.

Stích: Blažéni vsí bojáščijisja Hóspoda, choďáščiji v putéch jehó.

Ischóda čténije.

Toto jsou jména Izraelových synů, kteří s Jakubem přišli do Egypta; každý přišel se svou rodinou: Ruben, Simeon, Levi a Juda, Isachar, Zabulon a Benjamín, Dan a Neftali, Gad a Ašer. Všech, kdo pocházeli od Jakuba, bylo sedmdesát lidí; Josef byl už v Egyptě. Potom zemřel Josef i všichni jeho bratři a celé to pokolení. Izraelité byli plodní, rozrostli se, rozmnožili a byli velmi zdatní, takže se jimi naplnila země.V Egyptě se dostal k vládě nový král, který nevěděl nic o Josefovi. Řekl svému národu: „Hle, národ synů Izraele je příliš četný a silný na nás. Jednejme vůči němu obezřetně, aby se nerozmnožil a v případě války se nepřidal k našim nepřátelům, s námi nebojoval a neodešel ze země.“ Ustanovili tedy nad nimi dozorce pro roboty, aby je týrali robotou. Stavěli faraónovi zásobovací města Pithom a Rameses. Čím víc však je týrali, tím víc se množili a rostli, takže Egypťané se hrozili synů Izraele. Tyranií si je podrobili, ztrpčovali jim život tvrdou prací s přípravou hlíny, cihel a všelijakou prací na poli, vůbec je dřeli tyransky. Egyptský král řekl hebrejským porodním pomocnicím, z nichž jedna se jmenovala Šifra a druhá Pua: „Když budete Hebrejkám pomáhat při porodu a zjistíte, že je to chlapec, usmrťte ho, když to bude děvče, ať zůstane naživu!“ Ale porodní pomocnice se bály Boha, nejednaly podle rozkazu egyptského krále a nechávaly chlapce naživu. Egyptský král je zavolal a řekl jim: „Copak to děláte, že necháváte chlapce naživu?„ Porodní pomocnice odpověděly faraonovi: „Hebrejky nejsou jako egyptské ženy: Jsou tělesně silné a rodí dříve, než k nim přijde porodní pomocnice." Bůh prokazoval porodním pomocnicím dobrodiní a lid se množil a byl velmi zdatný.

Prokímen, psalóm 128, hlás 6: Blahoslovíchom vý vo ímja Hospódne. Stích: Mnóžiceju brášasja so mnóju ot júnosti mojejá.

Jova čténije.

V zemi Hus žil muž jménem Job. Byl to muž bezúhonný, čestný, bohabojný a varoval se zlého. Narodilo se mu sedm synů a tři dcery. Měl ve svém stádu sedm tisíc kusů bravu, tři tisíce velbloudů, pět set párů skotu a pět set oslic. Měl i velmi mnoho čeledi a vynikal mezi všemi syny Východu.Jeho synové měli ve zvyku pořádat každý ve svém domě hostinu, jak na ně přišla řada, a posílali pozvání svým třem sestrám, aby s nimi hodovaly. Když uplynuly dny hodů, posílal Job pro své děti a obřadně je očišťoval. Časně ráno obětoval zápalnou oběť za každého z nich, neboť říkával: „Kdo ví, zda moje děti nezhřešily a neurazily ve svém srdci Boha. Tak dělával Job pokaždé. Jednou se Boží synové shromáždili u Hospodina. Přišel s nimi i satan.Hospodin řekl satanovi: „Odkud přicházíš?“ A satan, odpověděl Hospodinu: „Procházel jsem zemí a potuloval jsem se po ní.“ Tu řekl Hospodin satanovi: „Všiml sis mého služebníka Joba, že mu není na zemi podobného? Je to muž bezúhonný, čestný, bohabojný a varuje se zlého.“Satan odpověděl Hospodinu: „Copak je Job bohabojný zadarmo? Nechráníš ho ze všech stran, jeho dům a vše, co má? Žehnáš jeho podnikání a jeho stáda se na zemi množí. Jen vztáhni svou ruku a dotkni se všeho, co má, a uvidíš, zda ti nebude zlořečit do tváře!“ Tu řekl Hospodin satanovi: „Hle, do tvé moci dávám vše, co má: jenom na něho samého nevztahuj svou ruku!“ A satan od Hospodina odešel.

Včasi spivu ľude stojať

Spodóbi, Hóspodi, vo véčer sej,* bez hrichá sochranitísja nám. — Blahoslovén jesí, Hóspodi, Bóže otéc nášich,* i chváľno i proslávlenno ímja tvojé vo víki, amíň. — Búdi, Hóspodi, mílosť tvojá na nas,* jákože upováchom na ťa. — Blahoslovén jesí Hóspodi,* naučí nas opravdánijem tvojím. — Blahoslovén jesí, Vladýko,* vrazúmi nas opravdánijem tvojím. — Blahoslovén jesí, Svjatýj,* prosvití nás opravdániji tvojími. — Hóspodi, mílosť tvojá vo vik,* ďíl rukú tvojéju ne prezri. —Tebí podobájet chvalá,* tebí podobájet pínije. — Tebí sláva podobájet* Otcú i Sýnu i svjatómu Dúchu. — Nýňi i prísno, *i vo víki vikóv, amíň.

Hóspodi pomíluj 12x Sláva i nýňi

Na Stichovnych Stichiry:

Hl.5. Hóspodi k tájinstvu neizhlahólannomu tvojehó smotrénija* ne dovľíjušči synóv Zevedéovych máti, * prošáše ťá, vrémennaho cárstva póčesti darovátisja čádom jejá: * no vmísto tojá čášu smérti obiščál jesí píti druhóm Tvojím, * júže čášu péžde sích píti sám hlahólal jesí hrichóv očiščénije. * Ťímže Tebí vopijém: * spasénije dúš nášych, sláva Tebí.

stích: K tebí vozvedóch óči mojí živúščemu na nebesí. Sé jáko óči ráb v rukú hospódij svojích, jáko óči rabýni v rukú hospoží svojejá, táko óči náši ko Hóspodu Bóhu nášemu, dóndeže uščédrit ný.

Hóspodi soveršénňijšaja múdrstvovati * Tvojá nakazúja učenikí, * ne upodóbitisja jazýkom, hlahólal jesí, * vo ježé obladáti méňšimi, * ne táko bo búdet vám mojím učenikóm, * jáko níščij choťá jésm. * Pérvyj úbo vás da búdet vsím sluhá, * načáľstvujaj že jáko načáľstvujemyj, * predizjáščnyj že, jáko posľidňíjšij, * íbo prijdóch sám obniščávšemu Adámu poslužíti * i izbavlénije dáti za mnohích dúšu mojú*, vopijúščich mí, sláva Tebí.

Stích: Pomíluj nás Hóspodi, pomíluj nás, jáko po mnóhu ispólnichomsja uničižénija: najpáče napólnisja dušá náša ponošénija hobzújuščich i uničižénija hórdych.

hl. 8: Izsóchšija smokóvnicy za neplódije, * preščénija ubojávšesja, brátije, * plodý dostójny pokajánija prinesém Christú¸ * podajúščemu nám véliju milosť.

Sláva i nýňi: Vtorúju Jévu Jehypťányňu obrít zmíj hlahóly, * tščášesja laskáňmi zapjáti Jósifa, * no tój ostáviv rízu, bižá hrichá,* i náh ne styďášesja, * jákože pervozdánnyj péžde preslušánija, * tohó molítvami, Christé, pomíluj nás.

Nýňi otpuščáješi rabá tvojehó, Vladýko,* po hlahólu tvojemú so mírom.* Jáko víďista oči mojí spasénije tvojé,* jéže jesí uhotovál pred licém vsich ľudéj.* Svít vo otkrovénije jazýkov* i slávu ľudéj tvojích Ísraiľa

Svjatýj Bóže, svjatýj Krípkij, svjatýj Bezsmértnyj, pomíluj nas.

Svjatýj Bóže, svjatýj Krípkij, svjatýj Bezsmértnyj, pomíluj nas.

Svjatýj Bóže, svjatýj Krípkij, svjatýj Bezsmértnyj, pomíluj nas.

Sláva Otcú i Sýnu, i Svjatómu Dúchu

i nyňi, i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Presvjatája Trójce pomíluj nás, Hóspodi, očísti hrichi náša,Vladýko prostí bezzakónija náša, Svjatýj, posití, i iscilí némošči náša, ímene Tvojehó rádi.

Hóspodi pomíluj, Hóspodi pomíluj, Hóspodi pomíluj.

Sláva Otcú i Sýnu, i Svjatómu Dúchu

I nyňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Otče naš, íže jesí na nebesích, da svjatítsja ímja tvojé, da priídet cárstvije tvojé, da búdet vóľa tvojá jáko na nebesí i na zemlí. Chľib naš nasúščnyj dážď nám dnes, i ostávi nám dólhi náša, jákože i my ostavľájem dolžnikóm nášym, i ne vvedí nas vo iskušénije, no izbávi nas ot lukávaho.

Amíň.

Tropár, hlás 4:

Bohoródice Ďívo, rádujsja obrádovannaja Maríje, Hospóď s tobóju:* blahoslovénna ty v ženách,* i blahoslovén Plód čréva tvojehó; *jáko rodilá jesí Christá Spása,* Izbávitela dušám nášym. (Poklon.)

Sláva: Krestíteľu Christóv, tebí mólimsja,* vsích nás pomjaní, da izbávimsja ot bezzakónij nášich:* tebí bo daná býsť blahodáť* molítisja za ný. Poklon dozemnyj.

I nýňi Molíte o nás svjatíji apostóly,* prorócy, múčenicy, i vsi svjatíji,* da izbávimsja ot bíd í skorbéj:* vás bo predstátelej téplych k Spásu vsí sťažáchom. Poklon dozemnyj.

Pod Tvojú mílosť pribihájem Bohoródice Ďívo:* molítv nášich ne prézri vo skórbich,* no ot bíd izbávi nás,* jedína čístaja í blahoslovénnaja.

Hóspodi pomíluj, 40x Hóspodi blahosloví.

Nebésnyj Carjú, Cérkov nášu ukripí, víru utverdí, jazýki ukrotí, mir umirí, hrád séj (vés sijú, ilí obíteľ sijú) dóbri sochraní, préžde otšédšyja otcý i brátíju nášu v króvich právednych učiní, í nás v pokajániji i ispovídaniji, Hóspodi, prijmí i pomíluj, jáko bláh i čelovikoľúbec.

Hóspodi pomiluj 3x.

Sláva: I nýňi:

Čestňíjšuju Cheruvím i slávňijšuju béz sravnénija Serafím, béz istľínija Bóha Slóva róždšuju súščuju Bóhoródicu ťa veličájem.

Molítvami svjatých otéc nášich, Hóspodi Isúse Christé, Bóže naš, pomíluj nas. Amíň

Hóspodi i Vladýko životá mojehó, duch unýnija, nebrežénija, ľubonačálija í prazdnoslóvija otžení ot mené. Poklon dozemnyj.

Duch že cilomúdrija i smirenomúdrija, terpínija í ľubvé dáruj mí nedostójnomu rabú tvojemú. Poklon dozemnyj.

Hóspodi Carjú, dážď mňí zríti mojá sohrišénija i ne osuždáti bráta mojehó, jáko blahoslovén jesí vo víki vikóv, amiň.

12 malych poklon

Bóže mílostiv búdu mňi hríšnomu

Bóže očísti hrichí mojá i pomíluj mjá

Bez čislá sohriších, Hóspodi prostí mjá.

Hóspodi i Vladýko životá mojehó, duch unýnija, nebrežénija, ľubonačálija í prazdnoslóvija otžení ot mené. Poklon dozemnyj.

Duch že cilomúdrija i smirenomúdrija, terpínija í ľubvé dáruj mí nedostójnomu rabú tvojemú. Poklon dozemnyj.

Hóspodi Carjú, dážď mňí zríti mojá sohrišénija i ne osuždáti bráta mojehó, jáko blahoslovén jesí vo víki vikóv, amiň.

Svjatýj Bóže, svjatýj Krípkij, svjatýj Bezsmértnyj, pomíluj nas.

Svjatýj Bóže, svjatýj Krípkij, svjatýj Bezsmértnyj, pomíluj nas.

Svjatýj Bóže, svjatýj Krípkij, svjatýj Bezsmértnyj, pomíluj nas.

Sláva Otcú i Sýnu, i Svjatómu Dúchu

i nyňi, i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Presvjatája Trójce pomíluj nás, Hóspodi, očísti hrichi náša,Vladýko prostí bezzakónija náša, Svjatýj, posití, i iscilí némošči náša, ímene Tvojehó rádi.

Hóspodi pomíluj, Hóspodi pomíluj, Hóspodi pomíluj. 3x

Sláva Otcú i Sýnu, i Svjatómu Dúchu i nyňi i prísno, i vo víki vikóv, amíň.

Otče naš, íže jesí na nebesích, da svjatítsja ímja tvojé, da priídet carstvije tvoje, da budet voľa tvojá jáko na nebesí i na zemlí. Chľib naš nasúščnyj dážď nám dnes, i ostávi nám dólhi náša, jákože i my ostavľájem dolžnikóm nášym, i ne vvedí nas vo iskušénije, no izbávi nas ot lukávaho.

Hóspodi pomíluj 12 x

Vsesvjatája Trójce, jedinosúščnaja (neoderžímaja) deržávo, i nerazďilímoe cárstvo, jáže vsích blahích vinóvnaja: blahovolí v nastojáščij séj čás i o mňí hríšňim, i vsjá mí omýj skvérny, i prosvití mí smýsl, jáko da vsehdá vospiváju, slavoslovľu i hlahóľu; jedín svját, jedín Hóspoď Isús Christós, vo slávu Bóha Otcá, amíň.

Búdi ímja Hóspodne blahoslovéno ot nýňi i do vika.

Búdi ímja Hóspodne blahoslovéno ot nýňi i do vika

Búdi ímja Hóspodne blahoslovéno ot nýňi i do vika.

Psalom 33. Blahoslovľú Hóspoda na vsjákoje vrémja,* výnu chvalá jehó vo usťích mojích.

O Hóspoďi pochválitsja dušá mojá,* da uslýšat krótcyjí, i vozveseľátsja.

Vozvelíčite Hóspoda so mnóju,* i voznesém ímja jehó vkúpi.

Vzyskách Hóspoda i uslýša mjá,* i ot vsích skorbéj mojích izbávi mja.

Prístupíte k nemú, í prosvitítesja,* í líca váša ne postyďátsja.

Séj níščij vozzvá, i Hóspoď uslýša í,* i ot vsích skorbéj jehó spasé í.

Opolčítsja ánhel Hóspodeň ókrest bojáščichsja jehó,* í izbávit ích.

Vkusíte i vídite, jáko bláh Hóspoď,* blažén múž, íže upovájet náň.

Bójtesja Hóspoda vsí svjatíji jehó,* jáko ňísť lišénija bojáščimsja jehó.

Bohátiji obniščáša i vzalkáša,* vzyskájuščiji že Hóspoda, ne lišátsja vsjákaho bláha.

Priidíte čáda, poslúšajte mené,* stráchu Hóspodňu naučú vás.

Któ jésť čelovík choťáj živót,* ľubjáj dní víďiti bláhi? Uderží jazýk tvój ot zlá,* í ustňí tvojí jéže ne hlahólati lstí.

Uklonísja ot zlá, i sotvorí bláho:* vzysčí míra, i požení í.

Óči Hóspodni na právednyja,* i úši jehó v molítvu ích.

Licé že Hóspodne na tvorjáščyja zlája,* jéže potrebíti ot zemlí pámjať ích.

Vozváša právedniji, i Hóspoď uslýša ích,* i ot vsích skorbéj ích izbávi ích.

Blíz Hóspoď sokrušénnych sérdcem,* i smirénnyja dúchom spasét.

Mnóhi skórbi právedným,* i ot vsích ích izbávit já Hóspoď.

Chranít Hóspoď vsjá kósti ích:* ni jedína ot ních sokrušitsja.

Smérť hríšnikov ľutá,* i nenavíďaščiji právednaho prehrišát.

Izbávit Hóspoď dúšy ráb svojích,* i ne prehrišát vsí upovájuščiji náň.

Dostójno jésť jáko voístinnu* blažíti Ťá Bohoródicu,* prisnoblažénnuju i preneporóčnuju,* i Máter Bóha nášeho.* Čestňíjšuju Cheruvím,* i slavňíjšuju bez sravnénija Serafím,* bez istľínija Bóha Slóva róždšuju,* súščuju Bohoródicu ťá veličájem.

Sláva Otcú, i Sýnu, i svjatómu Dúchu, i nýňi i prísno, i vo víki vikóv. Amíň.

Hóspodi pomíluj 3x Blahosloví.

Molítvami svjatých otéc nášych Hóspodi Isúse Chríste Sýne Bóžyj pomíluj nás.

Amíň