ŘÁD SVATÝCH A SPASITELNÝCH STRASTÍ NAŠEHO PÁNA JEŽÍŠE KRISTA

Svatý a Velký pátek

Ve čtvrtek večer na jitřní

ŘÁD SVATÝCH A SPASITELNÝCH STRASTÍ NAŠEHO PÁNA JEŽÍŠE KRISTA

O druhé hodině noční se jde do chrámu. Po požehnání kněze následuje začátek obvyklý, tak jako ve čtvrtek 5. týdne. Též hexapsalmos. Pak velká ektenie a po vozhlasu zpíváme Aleluja, na 8. hlas.

Tropár, hl. 8.: Umytí nohou na Poslední večeři osvítilo slavné učedníky, ale zločinný Jidáš byl lakotou omráčen a vydal tebe, spravedlivého soudce, do rukou soudců nespravedlivých. Ale jeho touha po penězích nakonec skončila oběšením. Vyhýbej se, duše, nenasytnosti, která tak velmi ublížila Učiteli. Pane, ty jsi ke všem dobrotivý, budiž ti sláva.

Sláva, i nyní: týž.

Abychom byli hodni vyslechnout svaté evangelium:

Před každým evangeliem se zpívá: Sláva tvému utrpení, Pane.

První evangelium od Jana, začalo 46 (13.31-18.1)

Ježíš řekl svým učedníkům: „Nyní je oslaven Syn člověka a Bůh je oslaven v něm. Je-li Bůh v něm oslaven, oslaví Bůh i jeho v sobě; ano, hned ho oslaví. Dítky, jen krátký čas jsem s vámi. Budete mě hledat, ale jak jsem řekl židům, říkám teď i vám: Kam jdu já, tam vy přijít nemůžete. Nové přikázání vám dávám: Milujte se navzájem: jak jsem já miloval vás, tak se navzájem milujte vy. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k sobě navzájem.“ Šimon Petr se ho zeptal: „Pane, kam jdeš?“ Ježíš odpověděl: „Kam já jdu, tam za mnou teď nemůžeš jít; půjdeš však za mnou později.“ Petr mu řekl: „Pane, proč nemohu jít za tebou už teď? Svůj život za tebe položím!“ Ježíš mu odpověděl: „Svůj život za mne položíš? Amen, amen, pravím tobě: Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš. Ať se vaše srdce nechvěje! Věříte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce je mnoho příbytků. Kdyby nebylo, řekl bych vám, že odcházím vám připravit místo? A když odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a vezmu si vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já. Cestu, kam já jdu, znáte.“ Tomáš mu řekl: „Pane, nevíme, kam jdeš. Jak můžeme znát cestu?“ Ježíš mu odpověděl: „Já jsem cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce. Nyní ho už znáte a viděli jste ho.“ Filip mu řekl: „Pane, ukaž nám Otce - a to nám stačí.“ Ježíš mu odpověděl: „Filipe, tak dlouho jsem s vámi, a neznáš mě? Kdo viděl mne, viděl Otce. Jak můžeš říci: 'Ukaž nám Otce'? Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? Slova, která k vám mluvím, nemluvím sám ze sebe; to Otec, který ve mně přebývá, koná své skutky. Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně. Když nevěříte, věřte aspoň pro ty skutky. Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i ten bude konat skutky, které já konám, ba ještě větší bude konat, protože já odcházím k Otci. A za cokoli budete prosit ve jménu mém, to všechno udělám, aby Otec byl oslaven v Synovi. Budete-li mě o něco prosit ve jménu mém, já to udělám. Jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikázání. A já budu prosit Otce, a dá vám jiného Přímluvce, aby s vámi zůstal navždy: Ducha pravdy. Svět ho nemůže přijmout, protože ho nevidí a nezná. Vy ho znáte, neboť přebývá u vás a bude ve vás. Nenechám vás sirotky. (Zase) k vám přijdu. Ještě krátký čas, a svět mě už neuvidí, ale vy mě zas uvidíte, protože já jsem živ a také vy budete živi. V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci a vy ve mně jako já ve vás. Kdo má moje přikázání a zachovává je, ten mě miluje, a kdo mě miluje, toho bude milovat můj Otec a také já ho budu milovat a dám se mu poznat.“ Zeptal se ho Juda - ne ten Iškariotský: „Pane, jak to, že se chceš dát poznat nám, a světu ne?“ Ježíš mu odpověděl: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo a můj Otec ho bude milovat a přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. Kdo mě nemiluje, nezachovává moje slova. A (přece) slovo, které slyšíte, není moje, ale mého Otce, který mě poslal. To jsem k vám mluvil, dokud ještě zůstávám u vás. Ale Přímluvce Duch svatý, kterého Otec pošle ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno ostatní, co jsem vám řekl já. Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne ten, který dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí. Slyšeli jste, že jsem vám řekl: 'Odcházím' a '(zase) k vám přijdu'. Kdybyste mě milovali, radovali byste se, že jdu k Otci, neboť Otec je větší než já. Řekl jsem vám to už teď, dříve než se to stane, abyste uvěřili, až se to stane. Už s vámi nebudu mnoho mluvit, protože přichází vládce tohoto světa. Proti mně však nezmůže nic. Ale ať svět pozná, že miluji Otce a jednám, jak mi Otec přikázal. Vstaňte, pojďme odtud! Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. Každou ratolest na mně, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla ovoce ještě více. Vy jste už čistí tím slovem, které jsem k vám mluvil. Zůstaňte ve mně, a já (zůstanu) ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li na kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně. Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce, neboť beze mne nemůžete dělat nic. Kdo nezůstane ve mně, bude vyhozen ven jako ratolest; uschne, seberou ji, hodí do ohně - a hoří. Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li ve vás moje slova, můžete prosit, oč chcete, a dostanete to. Tím bude oslaven můj Otec, že ponesete mnoho ovoce a osvědčíte se jako moji učedníci. Jako Otec miloval mne, tak já jsem miloval vás. Zůstaňte v mé lásce. Zachováte-li moje přikázání, zůstanete v mé lásce, jako jsem já zachovával přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce. To jsem k vám mluvil, aby moje radost byla ve vás a aby se vaše radost naplnila. To je mé přikázání: Milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás. Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život. Vy jste moji přátelé, když děláte, co já vám ukládám. Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co dělá jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, protože vám jsem oznámil všechno, co jsem slyšel od svého Otce. Ne vy jste si vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a určil jsem vás k tomu, abyste šli a přinášeli užitek a váš užitek aby byl trvalý. Potom vám Otec dá všechno, oč ho budete prosit ve jménu mém. To vám přikazuji: Milujte se navzájem! Jestliže vás svět nenávidí, uvažte, že mne nenáviděl dříve než vás. Kdybyste byli ze světa, svět by miloval to, co mu patří. Že však nejste ze světa, ale já jsem vás ze světa vyvolil, proto vás svět nenávidí. Vzpomeňte si na slovo, které jsem vám řekl: 'Služebník není víc než jeho pán.' Když pronásledovali mne, budou pronásledovat i vás. Když zachovali moje slovo, budou zachovávat i vaše. Ale to všechno vám způsobí kvůli mému jménu, protože neznají toho, který mě poslal. Kdybych byl nepřišel a k nim nemluvil, neměli by hřích; nyní však pro svůj hřích nemají výmluvu. Kdo nenávidí mne, nenávidí i mého Otce. Kdybych nebyl mezi nimi vykonal skutky, jaké nevykonal nikdo jiný, neměli by hřích; nyní však je viděli, a (přesto) mají v nenávisti mne i mého Otce. Ale má se splnit slovo napsané v jejich Zákoně: 'Nenáviděli mě bez příčiny.' Až přijde Přímluvce, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, který vychází od Otce, ten vydá o mně svědectví. Vy také vydávejte svědectví, protože jste se mnou od začátku. To jsem k vám mluvil, abyste neodpadli. Vyloučí vás ze synagógy, ano, přichází hodina, kdy každý, kdo vás zabije, bude si myslet, že tím uctívá Boha. Budou tak jednat, protože nepoznali Otce ani mne. Ale toto jsem vám pověděl, abyste si - až jednou ta chvíle přijde - vzpomněli na to, že já jsem vám to řekl. Neřekl jsem vám to hned na začátku, protože jsem byl s vámi. Nyní jdu k tomu, který mě poslal, a nikdo z vás se mě neptá: 'Kam jdeš?' Spíše je vaše srdce plné zármutku, že jsem vám to pověděl. Ale já vám říkám pravdu: Je to pro vás dobré, abych já odešel. Jestliže totiž neodejdu, Přímluvce k vám nepřijde. Odejdu-li však, pošlu ho k vám. A on, až přijde, usvědčí svět ze hříchu, ze spravedlnosti a ze soudu. Ze hříchu: že ve mne nevěří; ze spravedlnosti: že odcházím k Otci a už mě neuvidíte; ze soudu: že vládce tohoto světa je už odsouzen. Měl bych vám ještě mnoho jiného říci, ale teď byste to nemohli snést. Ale až přijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy. On totiž nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit to, co uslyší, a oznámí vám, co má přijít. On mě oslaví, protože z mého vezme a vám to oznámí. Všechno, co má Otec, je moje; proto jsem řekl, že z mého vezme a vám to oznámí. Zakrátko mě už nespatříte a opět zakrátko mě uvidíte.“ Někteří z jeho učedníků se navzájem ptali: „Co to má znamenat, co nám říká: 'Zakrátko mě nespatříte a opět zakrátko mě uvidíte' a 'Odcházím k Otci'?“ Říkali: „Co to má znamenat, co říká: 'Zakrátko'? Nevíme, co mluví.“ Ježíš poznal, že se ho chtějí tázat, a proto jim řekl: „O tom se mezi sebou dohadujete, že jsem řekl: 'Zakrátko mě nespatříte a opět zakrátko mě uvidíte'? Amen, amen, pravím vám: Vy budete plakat a naříkat, svět se však bude radovat. Vy budete sice zarmouceni, ale váš zármutek se obrátí v radost. Žena, když rodí, má zármutek, protože přišla její hodina. Když však porodí dítě, nemyslí už na bolesti pro radost, že přišel na svět člověk. Tak i vy nyní máte zármutek. Ale zase vás uvidím a vaše srdce se bude radovat, a vaši radost vám nikdo nevezme. V ten den se mě už nebudete na nic ptát. Amen, amen, pravím vám: O cokoli budete prosit Otce ve jménu mém, dá vám. Dosud jste o nic neprosili ve jménu mém. Proste, a dostanete, aby se vaše radost naplnila. To vše jsem vám říkal obrazně. Přichází hodina, kdy k vám už nebudu mluvit obrazně, ale otevřeně vám budu podávat zvěst o Otci. V ten den budete prosit ve jménu mém a neříkám vám, že já budu prosit Otce za vás; vždyť sám Otec vás miluje, protože jste vy milovali mne a uvěřili jste, že jsem vyšel od Boha. Vyšel jsem od Otce a přišel jsem na svět; zase opouštím svět a jdu k Otci. Učedníci řekli Ježíšovi: „Teď mluvíš otevřeně, (a ne) obrazně. Nyní víme, že víš všechno a nepotřebuješ, aby se tě kdo na něco ptal. Proto věříme, že jsi vyšel od Boha.“ Ježíš jim odpověděl: „Nyní už věříte? Hle, přichází hodina - ano, už je tu - kdy se rozprchnete, každý do svého (domova), a mne necháte samotného. Přesto však nejsem sám, neboť Otec je se mnou. Toto jsem k vám mluvil, abyste měli ve mně pokoj. Ve světě budete mít soužení. Ale buďte dobré mysli. Já jsem přemohl svět.“ Po těch slovech pozvedl Ježíš oči k nebi a modlil se: „Otče, přišla ta hodina. Oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe. Obdařils ho mocí nade všemi lidmi, aby dal věčný život všem, které jsi mu dal. Věčný život pak je to, že poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. Já jsem tě oslavil na zemi: dokončil jsem dílo, které jsi mi svěřil, abych ho vykonal. Nyní oslav ty mne u sebe, Otče, slávou, kterou jsem měl u tebe, dříve než byl svět. Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi dal ze světa. Byli tvoji a mně jsi je dal a zachovali tvoje slovo. Nyní poznali, že všechno, cos mi dal, je od tebe; vždyť slova, která jsi dal mně, dal jsem jim. Oni je přijali a skutečně poznali, že jsem vyšel od tebe, a uvěřili, že jsi mě poslal. Já prosím za ně. Neprosím za svět, ale za ty, které jsi mi dal, vždyť jsou tvoji; a všechno mé je tvé a všechno tvé je mé. V nich jsem oslaven. Už nejsem na světě, ale oni jsou na světě; a já jdu k tobě. Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal, aby byli jedno jako my. Dokud jsem byl s nimi, já jsem je zachovával ve tvém jménu, které jsi mi dal. Chránil jsem je a nikdo z nich nezahynul kromě toho, který propadl záhubě, aby se naplnilo Písmo. Nyní jdu k tobě, ale toto mluvím (ještě) ve světě, aby měli v sobě plnost mé radosti. Dal jsem jim tvé slovo. Svět k nim pojal nenávist, protože nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. Neprosím, abys je ze světa vzal, ale abys je zachránil od Zlého. Nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. Posvěť je v pravdě; tvé slovo je pravda. Jako jsi mne poslal do světa, tak i já jsem je poslal do světa. A pro ně se zasvěcuji, aby i oni byli posvěceni v pravdě. Prosím nejen za ně, ale také za ty, kdo pro jejich slovo uvěří ve mne: ať všichni jsou jedno. Jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, tak i oni ať jsou v nás, aby svět uvěřil, že ty jsi mě poslal. A slávu, kterou jsi dal mně, dal jsem já jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno: já v nich a ty ve mně. Tak ať i oni jsou v dokonalé jednotě, aby svět poznal, že ty jsi mě poslal a žes je miloval, jako jsi miloval mne. Otče, chci, aby tam, kde jsem já, byli se mnou i ti, které jsi mi dal, aby viděli mou slávu, kterou jsi mi dal, protože jsi mě miloval už před založením světa. Spravedlivý Otče, svět tě nepoznal, ale já jsem tě poznal a tito (moji učedníci) poznali, že jsi mě poslal. Dal jsem jim poznat tvé jméno a dám poznat, aby láska, kterou jsi mě miloval, byla v nich a abych byl i já v nich.“ Po těch řečech vyšel Ježíš se svými učedníky za potok Kedron, kde byla zahrada. Vstoupil do ní, on i jeho učedníci.

Sláva tvé trpělivosti, Pane.

Po evangeliu se zpívají tyto antifony:

Antifona 1., hlas 8.:

Lidští vladaři se spolu umlouvají proti Hospodinu a jeho Pomazanému.

Slovem nespravedlivým mě obvinili. Hospodine, Pane, neopusť mě.

Přistupme ke Kristu s čistým srdcem a jako jeho přátelé mu obětujme své duše. Nezabývejme se světskými starostmi, ale v našich komůrkách pějme: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, zbav nás od zlého.“

Sláva, i nyní: Bohorodičník:

Jako panna jsi porodila a muže nepoznala, pannou jsi zůstala a matkou se stala. Bohorodičko Marie, pros Krista, našeho Boha, aby nás spasil.

Antifona 2., hlas 6.:

Jidáš přišel k nespravedlivým znalcům zákona a ptal se: „Co mi dáte, když vám ho zradím?“ A ty, Pane, jsi mezi nimi neviditelně stál a hleděl do jejich srdcí. Pane, který znáš lidská srdce, smiluj se nad našimi dušemi.

V dobrotě služme Bohu tak, jako Maria při večeři, a netužme po zlatě tak, jako Jidáš, abychom přebývali navěky s Kristem Bohem.

Aby ses smiloval nad padlým Adamem, přišel jsi můj Synu. Židé se však nesmilovali nad tím, že nemám jiné děti. Ty však, Pane a Slovo, vyveď nás ze smrti a smiluj se.

Sláva, i nyní: Bohorodičník:

Panno, k tomu, kterého jsi podivuhodně porodila, se nepřestávej modlit jako milujícímu lidský rod, aby zbavil běd všechny, kteří se k tobě utíkají.

Antifona 3., hlas 2.:

Když jsi, láskyplný Pane, vzkřísil Lazara, Židé ti zpívali: „Hosana.“ Nespravedlivý Jidáš však odmítl pochopit.

Na své večeři jsi, Kriste Bože, předpověděl, že tě jeden z učedníků zradí. Nespravedlivý Jidáš však odmítl pochopit.

Při umývání nohou jsi, Kriste Bože, nařídil učedníkům, aby se řídili podle tvého příkladu. Nespravedlivý Jidáš však odmítl pochopit.

Bděte a modlete se, abyste nepadli do pokušení. Tak jsi napomínal, Kriste Bože, své učedníky. Nespravedlivý Jidáš však odmítl pochopit.

Za třicet stříbrných a za zrádný polibek tě, Pane, toužili zabít. Nespravedlivý Jidáš však odmítl pochopit.

Kriste, ta, která tě zrodila, plakala, jak kdysi předpověděl Simeon. Nespravedliví lidé však odmítli pochopit.

Sláva, i nyní: Bohorodičník:

Zachraň z běd své služebníky, Bohorodičko Panno, vždyť se k tobě po Bohu utíkáme tak, jako pevné hradbě a zastánkyni.

Na sedalnech se nesedí, neboť kněz okuřuje prestol.

Sedalen, hlas 7.:

Věděl jsi o chystané zradě již při poslední večeři. Jidáše jsi odhalil, ale to ho neobrátilo. Všem jsi chtěl dát poznat, že se dobrovolně vydáváš, abys vysvobodil svět z moci násilníka. Trpělivý Pane, sláva tobě.

Sláva, i nyní: týž.

Abychom byli hodni vyslechnout svaté evangelium: a dále:

Druhé evangelium od Jana, začalo 58. (18.1-28)

Ježíš vyšel se svými učedníky za potok Kedron, kde byla zahrada. Vstoupil do ní, on i jeho učedníci. To místo znal i jeho zrádce Jidáš, protože se tam Ježíš často scházel se svými učedníky. Jidáš si tedy vzal vojenskou četu a od velekněží a farizeů služebníky a šel tam s pochodněmi, s lucernami a se zbraněmi. Ježíš věděl všechno, co na něj má přijít. Vystoupil tedy a zeptal se jich „Koho hledáte?“ Odpověděli mu: „Ježíše Nazaretského“ Řekl jim: „Já jsem to!“ Stál s nimi také zrádce Jidáš. Sotva jim tedy Ježíš řekl: „Já jsem to!“, couvli a padli na zem. Znovu je jich zeptal: „Koho hledáte?“ Odpověděli mu: „Ježíše Nazaretského.“ Ježíš odpověděl: „Už jsem vám přece řekl, že jsem to já. Hledáte-li mne, tyto zde nechte odejít.“ To proto, aby se splnilo jeho slovo: „Z těch, které jsi mi dal, nenechal jsem zahynout nikoho.“ Šimon Petr měl při sobě meč; vytasil ho tedy, udeřil veleknězova služebníka a uťal mu pravé ucho. Ten sluha se jmenoval Malchus. Ježíš však Petrovi řekl: „Zastrč meč do pochvy! Což nemám pít kalich, který mi podal Otec?“ Tu se četa s velitelem a židovští služebníci zmocnili Ježíše a svázali ho. Napřed ho vedli k Annášovi. Annáš totiž byl tchán Kaifáše, který byl v tom roce veleknězem. Byl to ten Kaifáš, který dal židům radu: „Je lépe, když jeden člověk umře za lid.“ Šimon Petr a jiný učedník šli za Ježíšem. Tento učedník se znal s veleknězem, proto vešel s Ježíšem do veleknězova dvora; Petr však zůstal u dveří venku. Ten druhý učedník, který se znal s veleknězem, vyšel tedy ven, promluvil s vrátnou a přivedl Petra dovnitř. Vrátná se Petra zeptala: „Nepatříš také ty k učedníkům toho člověka?“ On odpověděl: „Nepatřím.“ Stáli tam sluhové a strážci velerady, kteří si rozdělali oheň, protože bylo chladno, a ohřívali se. Také Petr u nich stál a ohříval se. Velekněz se vyptával Ježíše na jeho učedníky a na jeho učení. Ježíš mu odpověděl: „Já jsem mluvil k světu veřejně. Já jsem vždycky učíval v synagóze a v chrámě, kde se shromažďují všichni židé, a nic jsem nemluvil tajně. Proč se ptáš mne? Zeptej se těch, kdo slyšeli, co jsem k nim mluvil. Ti dobře vědí, co jsem říkal.“ Sotva to vyslovil, jeden ze služebníků velerady, který stál přitom, dal Ježíšovi políček a řekl: „Tak odpovídáš veleknězi?“ Ježíš mu odpověděl: „Jestliže jsem mluvil nesprávně, dokaž, co bylo nesprávné. Jestliže však správně, proč mě biješ?“ Annáš ho pak poslal svázaného k veleknězi Kaifášovi. Šimon Petr stál u ohně a ohříval se. Řekli mu: „Nepatříš také ty k jeho učedníkům?“ On zapíral: „Nepatřím.“ Jeden z veleknězových sluhů, příbuzný toho, kterému Petr uťal ucho, řekl: „Copak jsem tě neviděl v zahradě s ním?“ Petr to však znovu zapřel. Vtom právě kohout zakokrhal. Od Kaifáše vedli Ježíše do vládní budovy. Bylo časně ráno. Sami do vládní budovy nevstoupili, aby se neposkvrnili, ale aby mohli jíst velikonočního beránka.

Antifona 4., hlas 5.:

Dnes Jidáš opouští Učitele a přijímá ďábla. Oslepen lakomstvím odpadá od Světla. Jak by mohl vidět ten, který prodal svícen za třicet stříbrných? Nám však zazářil ten, který trpěl za svět. A my k němu voláme: „Trpiteli, plný soustrasti k lidem, sláva tobě.“

Dnes se Jidáš zavírá dobrotě a vzdává se obdarování. Z učedníka se stává zrádce a v obvyklém polibku skrývá zradu. Místo lásky k Pánu dal přednost lásce k penězům a stal se vůdcem zástupu nespravedlivých. My však slavíme Krista, u nějž máme spásu.

Hlas 1.: Bratři, milujme své bližní jako Krista a buďme k nim milostiví, abychom nebyli odsouzeni jako nemilosrdný služebník, který dal přednost penězům, ale naše pokání oproti Jidášovu přineslo užitek.

Sláva, i nyní: Bohorodičník:

Bohorodičko Marie, opěvovaná a panenská, o tobě se budou vždy hlásat velké věci, vždyť jsi porodila vtěleného Stvořitele.

Antifona 5., hlas 6.:

Učedník určuje cenu učitele a za třicet stříbrných prodává Pána. Zrádným polibkem ho vydává k smrti nespravedlivým lidem.

Dnes říká Stvořitel nebe a země svým učedníkům: „Přiblížila se hodina a Jidáš mě zradí. Nikdo však ode mne neodpadněte, i když mě uvidíte na kříži mezi dvěma zločinci. Vždyť trpím jako člověk a ve své lásce spasím ty, kdo ve mě věří.“

Dnes viděla přečistá Panna Stvořitele světa opuštěného učedníky. S Janem stála pod křížem a mateřsky volala, když byla, jako i dříve, svědkem podivuhodného zázraku: „Proč jsi na mě, Synu, zapomněl, když jsi mě dříve zachoval čistou?“

Sláva, i nyní: Bohorodičník:

Nepochopitelně jsi počala a porodila svého Stvořitele. U něho se za nás přimlouvej, aby spasil naše duše.

Antifona 6., hlas 7.:

Dnes bdí Jidáš, aby zradil předvěkého Spasitele světa, který pěti chleby nasytil zástup lidí. Dnes se nespravedlivý zříká učitele a jako učedník zrazuje Pána. Za stříbro prodává toho, který sytil člověka manou.

Dnes židé přibíjejí na kříž Pána, který otevřel Mojžíšovou holí moře a vedl Izraelský lid pouští. Dnes probíjejí kopím bok toho, který ranil vředy Egypt, a žlučí pojí toho, který jim dával za pokrm z nebe padat manu jako déšť.

Pane, ty jsi dobrovolně trpěl a obrátil ses ke svým učedníkům: „Jestliže nejste schopni ani hodinu se mnou být, jak jste se mohli dušovat, že za mě zemřete? Pohleďte na Jidáše, který nespí, ale spěchá, aby mě vydal nespravedlivým lidem. Vstaňte a modlete se, abyste se mě nezřekli, když mě uvidíte na kříži.“ Trpělivý Pane, sláva tobě.

Pane, tvá Matka vydala svědectví o nepochopitelném porodu a na ty, kteří tě křižovali, zvolala: „I když se vtělil beztělesný, neopustil místo, kde přebývá. Proč jste přišli, abyste zabili Život? I když jej pověsíte na kříž, přesto On dává život. I když jej dáte do hrobu, On vzkřísí mrtvé.“ Trpělivý Pane, vstaň a ukaž své zmrtvýchvstání. Láskyplný Kriste, ty nás křísíš z mrtvých, sláva tobě.

Sláva, i nyní: Bohorodičník:

Buď pozdravena, Bohorodičko, tys nosila v lůně toho, kterého nemohou obsáhnout nebesa. Buď pozdravena, Panno, kterou zvěstovali proroci a skrze niž nám zazářil Emanuel. Buď pozdravena, Matko Krista Boha.

Sedalen, hlas 6.:

Jidáši, co tě přimělo k tomu, aby ses stal zrádcem Spasitele? Vyloučil tě snad ze sboru apoštolů nebo ti odepřel dar uzdravovat? Když seděl s ostatními na večeři, tebe snad vyhnal od stolu? A když umyl nohy jiných, tebe snad odmítl? Na kolik dobrodiní jsi zapomněl! Tvé zlé jednání vyšlo na povrch, ale Pánovo nesmírné dobrodiní a velké milosrdenství bude hlásáno na věky.

Sláva, i nyní: týž.

Třetí evangelium od Matouše, začalo 109. (26.57-75)

Ti, kdo se Ježíše zmocnili, vedli ho k veleknězi Kaifášovi, kde se shromáždili učitelé Zákona a starší. Petr šel zpovzdálí za ním až k veleknězovu dvoru. Vešel dovnitř a sedl si k služebníkům, aby viděl, jak to skončí. Velekněží a celá velerada hledali proti Ježíšovi lživé svědectví, aby ho mohli odsoudit na smrt, ale nenašli, třebaže se dostavilo mnoho falešných svědků. Nakonec přišli dva a řekli: „On prohlásil: Mohu zbořit Boží chrám a ve třech dnech ho zase vystavět.“ Velekněz povstal a zeptal se ho: „Nic neodpovídáš na to, co tito (lidé) proti tobě vypovídají?“ Ježíš však mlčel. Tu mu velekněz řekl: „Zapřísahám tě při živém Bohu, abys nám řekl, zdali jsi Mesiáš, syn Boží!“ Ježíš mu odpověděl: „Tys (to) řekl. Ale říkám vám: Od této chvíle uvidíte Syna člověka, jak sedí po pravici Všemohoucího a jak přichází v nebeských oblacích.“ Tu roztrhl velekněz své roucho a řekl: „Rouhal se! Nač ještě potřebujeme svědky? Právě jste sami slyšeli rouhání. Co o tom soudíte?“ Odpověděli: „Hoden je smrti.“ Pak mu plivali do tváře a tloukli ho pěstmi; někteří ho bili do tváře a říkali: „Když jsi prorok, pověz nám, Mesiáši, kdo tě to udeřil!“ Petr mezitím seděl venku na dvoře. Tu k němu přistoupila jedna služka a tvrdila: „Tys byl také s tím Galilejcem Ježíšem.“ Ale on to přede všemi zapřel: „Nevím, co povídáš.“ Když odešel k chodbě u brány, uviděla ho jiná služka a řekla těm, kdo tam byli: „Tady ten byl s tím nazaretským Ježíšem.“ Ale zase to zapřel, a to pod přísahou: „Toho člověka vůbec neznám!“ Za chvilku přistoupili ti, kdo tam stáli, a řekli Petrovi: „Opravdu, i ty k nim patříš. Vždyť už tvé nářečí tě prozrazuje. Tu se začal zaklínat a zapřísahat: „Neznám toho člověka!“ Hned nato zakokrhal kohout a Petr si vzpomněl na slova, která Ježíš řekl: „Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“ A vyšel ven a hořce se rozplakal.

Antifona 7., hlas 8.:

Bezbožníkům, kteří tě zajali, jsi řekl, trpělivý Pane: „I když jste porazili pastýře a rozehnali dvanáct ovcí, mé učedníky, mohl jsem povolat více než dvanáct legií andělů. Toto však trpím, aby se splnilo neznámé a tajemné, co jsem vám předpověděl skrze své proroky.“ Pane, sláva tobě.

Petr třikrát zapřel, aby pochopil předpověď. Přinesl ti však slzy pokání: „Očisť mě, Bože, a spas mě.“

Ta, která porušila zákony přírody, nebyla schopna pochopit ukřižování. Proto ti přinesla slzy lásky a volala: „Vstaň nyní, Bože, a spas mě.“

Sláva, i nyní: Bohorodičník:

Opěvujme všichni svatou Pannu jako spasitelnou bránu, krásný ráj a oblak věčného světla a volejme k ní: „Buď pozdravena.“

Antifona 8., hlas 2.:

Řekněte, nespravedliví lidé, co jste slyšeli od našeho Spasitele? Nedal snad zákon a prorocké učení? Jak jste mohli Pilátovi vydat z Boha Boha Slovo a vykupitele našich duší?

Abys byl ukřižován, volali ti, kteří si vždy užívali tvých darů. Žádali, aby byl propuštěn zločinec místo dobrodince, a tím se dopustili vraždy spravedlivého. Kriste, ty jsi na to mlčel a trpěl jejich surovostí. Chtěl jsi za nás trpět a ve své nesmírné lásce nás spasit.

Čistá Panna, která tě nosila ve svém lůně a porodila, tě viděla ukřižovaného. Naplněna bolestmi a v touze po tvém vzkříšení zvolala: „Synu, ty jsi chtěl ve své nesmírné lásce trpět, abys zničil Adamův dlužní úpis a nás spasil.“

Sláva, i nyní: Bohorodičník:

I když nemáme omluvu pro své mnohé hříchy, pros za nás, Bohorodičko Panno, toho, kterého jsi zrodila. Vždyť mnoho zmůže u Vládce mateřská přímluva. Nepřehlížej, Přečistá, modlitby hříšníků, neboť Pán je milostivý a může nás spasit, když se za nás rozhodl dobrovolně trpět.

Antifona 9., hlas 3.:

Na třicet stříbrných určili synové Izraele cenu zrady. Bděte a modlete se, abyste nevešli do pokušení. Váš duch je odhodlán, ale tělo slabé. Proto bděte.

Za pokrm mi dali žluč a napojili mě octem. Ty však, Pane, povstaň a odplať jim.

Když Přečistá viděla tvé dobrovolné ukřižování, zvolala: „Milostivý Kriste, smiluj se nad svým stádem.“

Sláva, i nyní: Bohorodičník:

Tvá církev z pohanů tě opěvuje, čistá Bohorodičko, neboť jsi porodila Krista, našeho Boha, a tak jsi osvobodila lidstvo z kletby.

Sedalen, hlas 8.:

Jak jen tě mohl zradit Jidáš, kdysi tvůj učedník? Zvečera lstivě, intrikán a zločinec, šel ke kněžím a řekl jim: „Co mi dáte, když vám zradím toho, který porušoval zákon a znesvěcoval sobotu?“ Trpělivý Pane, sláva tobě.

Sláva, i nyní: týž.

Čtvrté evangelium od Jana, začalo 59. (18.28-19.16)

Od Kaifáše vedli Ježíše do vládní budovy. Bylo časně ráno. Sami do vládní budovy nevstoupili, aby se neposkvrnili, ale aby mohli jíst velikonočního beránka. Pilát tedy vyšel k nim ven a zeptal se: „Jakou žalobu vznášíte proti tomuto člověku?“ Odpověděli mu: „Kdyby to nebyl zločinec, nebyli bychom ti ho vydali.“ Pilát jim řekl: „Vezměte si ho vy sami a suďte ho podle svého zákona!“ Židé mu odpověděli: „My nemáme právo nikoho popravit.“ Tak se totiž mělo splnit Ježíšovo slovo, kterým naznačoval, jakou smrtí zemře. Pilát se vrátil do vládní budovy, dal Ježíše předvolat a zeptal se ho: „Ty jsi židovský král?“ Ježíš odpověděl: „Říkáš to sám ze sebe, anebo ti to řekli o mně jiní?“ Pilát odpověděl: „Copak jsem já žid? Tvůj národ, to je velekněží, mi tě vydali. Čeho ses dopustil?“ Ježíš na to řekl: „Moje království není z tohoto světa. Kdyby moje království bylo z tohoto světa, moji služebníci by přece bojovali, abych nebyl vydán židům. Ne, moje království není odtud.“ Pilát se ho zeptal: „Ty jsi tedy přece král?“ Ježíš odpověděl: „Ano, já jsem král! Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“ Pilát mu řekl: „Co je to pravda?“ Po těch slovech vyšel zase ven k židům. Řekl jim: „Já na něm neshledávám žádnou vinu. Je však u vás zvykem, abych vám k velikonočním svátkům propustil jednoho (vězně). Chcete tedy, abych vám propustil židovského krále?“ Oni znovu začali křičet: „Toho ne, ale Barabáše!“ Ten Barabáš byl zločinec. Potom Pilát vzal Ježíše a dal (ho) zbičovat. Vojáci upletli z trní korunu, vsadili mu ji na hlavu, oblékli ho do rudého pláště, předstupovali před něj a provolávali: „Buď zdráv, židovský králi!“ a bili ho. Pilát vyšel znovu ven a řekl židům: „Hle, dám vám ho vyvést, abyste uznali, že na něm neshledávám žádnou vinu.“ Ježíš vyšel s trnovou korunou a v rudém plášti. Pilát jim řekl: „Hle, člověk!“ Když ho však uviděli velekněží a služebníci, začali křičet: „Ukřižuj ho, ukřižuj!“ Pilát na to řekl: „Vezměte si ho vy sami a ukřižujte, neboť já na něm neshledávám žádnou vinu.“ Židé mu odpověděli: „My máme zákon a podle toho zákona musí zemřít, protože dělal ze sebe Syna Božího.“ Když Pilát uslyšel to slovo, ulekl se ještě více. Vešel proto zase do vládní budovy a zeptal se Ježíše: „Odkud jsi?“ Ježíš mu však nedal žádnou odpověď. Pilát mu řekl: „Se mnou nechceš mluvit? Nevíš, že mám moc tě propustit, a že mám moc dát tě ukřižovat?“ Ježíš odpověděl: „Neměl bys nade mnou vůbec žádnou moc, kdyby ti nebyla dána shora. Proto má větší vinu ten, kdo mě tobě vydal.“ Pilát se proto snažil ho propustit. Ale židé křičeli: „Když ho propustíš, nejsi přítel císařův. Každý, kdo se dělá králem, staví se proti císaři!“ Jak Pilát uslyšel ta slova, nařídil vyvést Ježíše ven a zasedl k soudu na místě zvaném Kamenná dlažba, hebrejsky Gabbatha. Byl den příprav na velikonoce, kolem poledne. Pilát řekl židům: „Hle, váš král!“ Ale oni se pustili do křiku: „Pryč s ním! Pryč s ním! Ukřižuj ho!“ Pilát jim namítl: „Vašeho krále mám ukřižovat?“ Velekněží odpověděli: „Nemáme krále, ale jen císaře!“ Tu jim ho vydal, aby byl ukřižován.

Antifona 10., hlas 6.:

Světlem se halíš jako do roucha, ale na soudě jsi stál nahý. Do tváře tě bila ruka, kterou jsi stvořil, a zločinní lidé přibili na kříž Pána slávy. Tehdy se roztrhla chrámové opona a slunce skrylo svou tvář, aby nevidělo hněvajícího se Boha, před kterým se všechno třese. Jemu se klanějme.

Učedník zapřel a zločinec zvolal: „Rozpomeň se na mě, Pane, ve svém království.“

Tvá matka tě bez utrpení porodila a za nás se přimlouvá: Rozpomeň se, láskyplný, na ty, kdo tě s vírou opěvují.

Sláva, i nyní: Bohorodičník:

Láskyplný Pane, ty jsi přijal pro své služebníky tělo z Panny. Dej pokoj světu, aby tě oslavoval.

Antifona 11., hlas 6.:

Za dobro, které jsi, Kriste, učinil židům, odsoudili tě na kříž a octem a žlučí napojili. Ty jim však, Pane, odplať podle jejich skutků, neboť nepoznali tvůj příchod.

Kriste, židovský národ se nestyděl za tvou zradu, kýval svými hlavami a pomluvami a rouháním tě urážel. Ty jim však, Pane, odplať podle jejich skutků, neboť nepochopili tvou prozřetelnost.

Ani země, která se třásla, ani kamení, které praskalo, ani chrámová opona, která se roztrhla, ani vzkříšení mrtvých nepřesvědčilo židy. Ty jim však, Pane, odplať podle jejich skutků, neboť se v marnostech vyučili.

Když viděla Matka Dárce života a Pána nad smrtí, jak visí mrtev na kříži, zvolala: „Pohleď, Synu, jak se mnou trpí všechno stvoření. Zazař, Ježíši, nehasnoucím světlem mezi mrtvými. Vždyť ty jsi odleskem Otce.“

Sláva, i nyní: Bohorodičník:

Bohorodičko Panno, poznali jsme Boha, který se z tebe narodil. Neustále tě opěvujeme a zvelebujeme, jediná požehnaná.

Antifona 12., hlas 8.:

Takto se obrací Pán k židům: „Lide můj, co jsem vám učinil nebo čím jsem vám uškodil? Vašim slepcům jsem vracel zrak. Malomocné jsem očišťoval. Muže ležícího na lehátku jsem pozvedl. Lide můj, co jsem vám učinil a jak jste mi odplatili? Za manu jste mi dali žluč a za vodu ocet. Místo lásky jste mě přibili na kříž. Již více trpět nebudu, ale pozvu své pohany a oni mě oslaví, i Otce a Ducha, a já jim daruji věčný život.“

Dnes se trhá chrámová opona, aby odhalila nespravedlnost. A když slunce vidělo ukřižovaného Pána, skrylo svoje louče.

Izraelští zákoníci, židé a farizeové, zástup apoštolů k vám volá: „Hle, chrám, který jste zničili. Hle, beránek, jehož jste ukřižovali a položili do hrobu, ale on vlastní mocí vstal z hrobu. Židé, nemylte se! Je to ten, který vás zachránil v moři a sytil v poušti. On je život a světlo i pokoj světa.“

Sláva, i nyní: Bohorodičník:

Buď pozdravena, bráno Krále slávy, jíž prošel pouze Nejvyšší. On tě ke spáse našich duší neporušenou zachoval.

Sedalen, hlas 8.:

Když jsi stál před Kaifášem, Bože a Soudce, a byl vydán Pilátovi, nebeské mocnosti se v hrůze chvěly. Když jsi byl přibit na kříž mezi dva zločince, Bezhříšný, byl jsi započítán mezi zločince. To proto, abys spasil člověka. Sláva tobě, pokorný Pane.

Sláva, i nyní: týž.

Páté evangelium od Matouše, začalo 111. (27.3-32)

Když teď zrádce Jidáš viděl, že Ježíš je odsouzen, hnulo se v něm svědomí. Přinesl velekněžím a starším těch třicet stříbrných nazpátek a řekl: „Zhřešil jsem: zradil jsem nevinnou krev.“ Odpověděli mu: „Co je nám do toho? To je tvá věc.“ Tu hodil ty stříbrné dovnitř chrámu, utekl odtamtud, šel a oběsil se. Velekněží vzali ty peníze a řekli: „Do chrámové pokladny je dát nesmíme, protože je to odměna za krev.“ Usnesli se tedy, že za ně koupí hrnčířovo pole na pohřbívání cizinců. Proto se tomu poli až dodneška říká Pole krve. Tak se splnilo, co řekl prorok Jeremiáš: 'Vzali třicet stříbrných, odhadní cenu za toho, kterého Izraelité tak odhadli, a dali je za hrnčířovo pole, jak mi Pán nařídil.' Ježíš pak byl předveden před vladaře. Vladař se ho zeptal: „Ty jsi židovský král?“ Ježíš odpověděl: „Ty (to) říkáš.“ Na žaloby velekněží a starších neodpověděl nic. Tu mu řekl Pilát: „Neslyšíš, co všechno proti tobě vypovídají?“ Ale Ježíš mu neodpověděl ani na jednu otázku, takže se vladař velmi divil. Bylo zvykem, že o svátcích vladař propouštěl lidu jednoho vězně, kterého chtěli. Právě tehdy měli pověstného vězně, jmenoval se Barabáš. Proto když se (lidé) shromáždili, zeptal se jich Pilát: „Koho chcete, abych vám propustil? Barabáše, anebo Ježíše, kterému říkají Mesiáš?“ Věděl totiž, že ho vydali z nenávisti. Když zasedl na soudní stolec, poslala k němu jeho žena se vzkazem: „Nic neměj s tím spravedlivým! Kvůli němu jsem dnes ve snu mnoho vytrpěla.“ Velekněží a starší však přemluvili lid, aby si vyžádali Barabáše, a Ježíše aby dali popravit. Vladař se jich zeptal: „Kterého vám z těchto dvou mám propustit?“ Začali volat: „Barabáše!“ Pilát jim řekl: „Co tedy mám udělat s Ježíšem, zvaným Mesiáš?“ Všichni volali: „Na kříž s ním!“ On však namítl: „Ale co udělal špatného?“ Oni však křičeli ještě víc: „Na kříž s ním!“ Pilát viděl, že tím ničeho nedosáhl, ba naopak, že bouře stále vzrůstá. Dal si tedy přinést vodu, před očima lidu si umyl ruce a řekl: „Nemám vinu na krvi tohoto člověka. To je vaše věc.“ Všechen lid odpověděl: „Jeho krev ať padne na nás a na naše děti!“ Tu jim propustil Barabáše, Ježíše pak dal zbičovat a vydal ho, aby byl ukřižován. Vladařovi vojáci vzali Ježíše do vládní budovy a svolali k němu celou četu. Svlékli ho, přehodili mu nachově rudý plášť, upletli korunu z trní, vsadili mu ji na hlavu, do pravé ruky mu dali rákosovou hůl, klekali před ním a posmívali se mu: „Buď zdráv, židovský králi!“ Plivali na něj, brali mu hůl a bili ho po hlavě. Když se mu dost naposmívali, svlékli mu plášť, oblékli mu zase jeho šaty a odvedli ho, aby ho ukřižovali. Když vycházeli, potkali jednoho člověka z Kyrény, jmenoval se Šimon. Toho přinutili, aby mu nesl kříž.

Antifona 13., hlas 7.:

Zástup židů naléhal na Piláta, aby tě, Pane, ukřižoval, i když on na tobě nenašel vinu. Zločinného Barabáše osvobodili a tebe spravedlivého odsoudili. Následovali tak Davidovu nečistou vraždu. Ty je však, Pane, spravedlivě odměň, vždyť se nad tebe vyvyšovali.

Krista, před nímž se všechno chvěje a každý jazyk jej opěvuje jako Boží moc a moudrost, kněží uhodili na tvář a dali mu pít žluč. On se to láskyplně rozhodl trpět, aby nás svou krví spasil od naší nespravedlnosti.

Synu a věčný Bože, který jsi nám daroval zákon a proroky, jak jsi mohl stát před nespravedlivým soudcem? Jak tě mohlo přijmout podsvětí, když nade vším vládneš? Tak volala Přečistá, když viděla na kříži Nesmrtelného.

Sláva, i nyní: Bohorodičník:

Bohorodičko, ty jsi porodila Stvořitele, který svým slovem učinil všechno. K němu se modli, aby spasil naše duše.

Antifona 14., hlas 8.:

Pane, ty jsi přijal zločince, který měl krví poskvrněné ruce. I nás s ním přijmi, neboť jsi dobrotivý a láskyplný.

Jen pár slov vyřkl zločinec na kříži a dosáhl velké víry. V jediném okamžiku byl spasen a jako první vstoupil otevřenými dveřmi do ráje. Pane, který jsi přijal jeho pokání, sláva tobě.

Přečistá velice trpěla, když stála pod křížem a viděla vraždu a rouhání. Ve velkém pláči a nářku volala: „Pane, ty vidíš pozemské nemoci, sláva tobě.“

Sláva, i nyní: Bohorodičník:

Buď pozdravena, ty jsi přijala od Anděla radostné pozdravení. Buď pozdravena, ty jsi zrodila svého Stvořitele a Pána. Buď pozdravena, tys byla hodná stát se Matkou Pána.

Antifona 15., hlas 6.:

Dnes visí na kříži ten, který pověsil zemi na vodách, a věncem z trní je korunován Král andělů. Do purpurového pláště je oblečen ten, který odívá nebe oblaky, a políček přijal ten, který v Jordáně osvobodil Adama. Hřeby byl přibit ženich církve a kopím proboden Syn Panny. Klaníme se tvému utrpení, Kriste, klaníme se tvému utrpení, Kriste, klaníme se tvému utrpení, Kriste, ukaž nám i své slavné vzkříšení.

Neoslavujme svátky jako židé, vždyť naše oběť, Kristus, byl již obětován. My se očisťme od každé poskvrny a v čistotě se k němu modleme: „Vstaň, Pane, a ve své nesmírné lásce nás spas.“

Tvůj kříž, Pane, se stal tvému lidu zastáncem a naší nadějí. Tebe, našeho ukřižovaného Boha opěvujeme a voláme: „Smiluj se nad námi.“

Sláva:

Láskyplný Ježíši, ty jsi světlo mysli, které září tvému lidu. Ty ses dobrovolně rozhodl stát ubožákem, když jsi nám chtěl otevřít Edem, který nám kdysi zavřel Adam svým přestoupením.

I nyní: Bohorodičník:

Když tě, Kriste, viděla na kříži tvá Matka, zvolala: „Jaké to vidím úžasné tajemství, můj Synu? Jak můžeš, Dárce života, v těle umírat na kříži?

Sedalen, hlas 4.:

Vykoupil jsi nás z prokletí zákona skrze svou drahocennou krev: dal ses přibit na kříž a kopím probodnout. Tak jsi lidem otevřel pramen nesmrtelnosti. Spasiteli náš, sláva tobě.

Sláva, i nyní: týž.

Šesté evangelium od Marka, začalo 67. (15.16-32)

Vojáci odvedli Ježíše dovnitř dvora, to je do vládní budovy, a svolali celou četu. Oblékli mu rudý plášť, upletli trnovou korunu a nasadili mu ji. Pak ho začali pozdravovat: „Buď zdráv, židovský králi!“ Bili ho rákosovou holí po hlavě, plivali na něj, klekali na kolena a holdovali mu. Když se mu dost naposmívali, svlékli mu rudý plášť, oblékli mu zase jeho šaty a vyvedli ho, aby ho ukřižovali. Jistého Šimona z Kyrény, který právě přicházel z pole a šel kolem - otce Alexandrova a Rufova - přinutili, aby nesl jeho kříž. Přivedli ho na místo, kterému se říkalo Golgota, což znamená v překladu Lebka. Dávali mu víno s přimíchanou myrhou, ale on ho nepřijal. Přibili ho na kříž a rozdělili si jeho šaty: losováním o nich rozhodli, co si kdo má vzít. Bylo devět hodin dopoledne, když ho ukřižovali. Jeho provinění hlásal nápis: „Židovský král.“ Zároveň s ním ukřižovali dva zločince, jednoho po pravici, druhého po levici. [Tak se splnil výrok Písma: Byl počítán mezi zločince.] Ti, kdo přecházeli okolo, potupně proti němu mluvili, potřásali hlavou a říkali: „Hleďme, chceš zbořit chrám a ve třech dnech ho zase vystavět! Zachraň sám sebe a sestup z kříže!“ Stejně tak se mu mezi sebou posmívali i velekněží a učitelé Zákona a říkali: „Jiným pomohl, sám sobě pomoci nemůže. Mesiáš, izraelský král! Ať nyní sestoupí z kříže, abychom to viděli a uvěřili!“

Též blahoslavenství. Verše na 8, hlas 4.:

Ve svém království rozpomeň se na nás, Pane, až přijdeš do svého království.

Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království.

Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni.

Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví.

Stichiry, hlas 4.:

Verš: Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.

Skrze dřevo byl Adam z vyhnán ráje, skrze dřevo kříže vstoupil zločinec do ráje. První jedl zakázané ovoce a překročil přikázání Stvořitele, druhý, ukřižovaný, tě vyznal jako Boha. Rozpomeň se i na nás, Spasiteli, ve svém království.

Verš: Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství.

Nespravedliví lidé koupili Zákonodárce od učedníka a jako nespravedlivého jej přivedli na Pilátův soud, kde volali: „Ukřižuj, toho, který sytil v poušti lid manou.“ My však jednáme podle příkladu spravedlivého zločince a voláme: „Rozpomeň se i na nás, Spasiteli, ve svém království.“

Verš: Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha.

Zástup Božích vrahů, nespravedlivý zástup židů, zuřivě volal k Pilátovi: „Ukřižuj nevinného Krista a propusť nám Barabáše.“ My se však k němu obracíme hlasem moudrého zločince: „Rozpomeň se i na nás, Spasiteli, ve svém království.“

Verš: Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími syny.

Kriste, tvůj životodárný bok dal vytrysknout tvé církvi tak, jako pramen v Edemu. Ona se stala rájem tvého slova a dala nám čtyři evangelia, kterými sytí svět, aby se stvoření veselilo a pohané naučili klanět tvému království.

Verš: Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království.

Byl jsi pro mě ukřižován, abys mi daroval odpuštění. Byl jsi proboden, aby mi vytryskly prameny života. Byl jsi přibit hřeby, abych věřil ve tvé nesmírné utrpení a tvou nesmírnou moc a zpíval ti: „Spasiteli Kriste, dárce života, sláva tvému kříži a utrpení.“

Verš: Blahoslavení jste, když vás budou kvůli mně tupit, pronásledovat a vylhaně vám připisovat každou špatnost.

Když jsi byl, Kriste, ukřižován, třáslo se veškeré stvoření. Základy země se chvěly strachem před tvou mocí, světlo se skrylo a chrámová opona roztrhla. Hory se chvěly a kamení pukalo. Zločinec, který uvěřil, s námi, Spasiteli, volá, aby ses na nás rozpomněl ve svém království.

Verš: Radujte se a jásejte, neboť máte v nebi velkou odměnu.

Náš dlužní úpis jsi, Pane, roztrhal na kříži a vstoupils mezi mrtvé. Jejich mučitele jsi spoutal a všechny svým vzkříšením zbavil pout smrti. Jím jsme byli, láskyplný Pane, osvíceni, abychom ti zpívali: „Rozpomeň se i na nás, Spasiteli, ve svém království.“

Sláva: Trojičník

Otce i Syna i Svatého Ducha, oslavujme všichni věřící, společně v modlitbách: jednotu Božství jsoucí ve třech osobách, nesmíšeně přebývající, jednoduchou, nerozdílnou a neměnnou. Ona nás zbavuje ohnivých muk.

I nyní: Bohorodičník

S tvou Matkou, Kriste, která jako panna porodila a neporušenou pannou i po porodu zůstala, přicházíme nyní k modlitbě: Milostivý Vládce, daruj odpuštění hříchů nám, kteří neustále voláme: „Rozpomeň se na nás, Spasiteli, ve svém království.“

Prokimen, hlas 4.:

Dělí se o můj oděv, losují o můj šat.

Verš: Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?

Abychom byli hodni vyslechnout svaté evangelium: a dále:

Sedmé evangelium od Matouše, začalo 113. (27.33-54)

Když vojáci došli na místo zvané Golgota, což znamená 'Lebka', dali Ježíšovi pít víno smíchané se žlučí. Okusil, ale pít nechtěl. Přibili ho na kříž a rozdělili si jeho šaty losováním. Potom si tam sedli a hlídali ho. Nad hlavu mu připevnili nápis s udáním jeho provinění: „To je Ježíš, židovský král.“ Zároveň s ním byli ukřižováni dva zločinci, jeden po pravici, druhý po levici. Ti, kdo přecházeli okolo, potupně proti němu mluvili. Potřásali hlavou a říkali: „Chceš zbořit chrám a ve třech dnech ho zase vystavět. Zachraň sám sebe! Jsi-li syn Boží, sestup z kříže!“ Stejně tak se mu posmívali i velekněží s učiteli Zákona a staršími a říkali: „Jiným pomohl, sám sobě pomoci nemůže. Je (prý) to izraelský král! Ať nyní sestoupí z kříže, a uvěříme v něho. Spoléhal na Boha, ať ho teď vysvobodí, má-li v něm zalíbení. Přece řekl: 'Jsem Boží syn!'“ Stejně ho tupili i ti, kdo byli spolu s ním ukřižováni. Od dvanácti hodin nastala tma po celém kraji až do tří odpoledne. Kolem tří hodin zvolal Ježíš mocným hlasem: „Eli, Eli, lema sabachthani?“ to znamená: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ Když to uslyšeli někteří z těch, kdo tam stáli, říkali: „On volá Eliáše!“ Jeden z nich hned odběhl, vzal houbu, naplnil ji octem, nastrčil ji na rákosovou hůl a chtěl mu dát pít. Ostatní však říkali: „Počkej, chceme vidět, zdali ho přijde Eliáš zachránit.“ Ježíš však znovu vykřikl mocným hlasem a skonal. Vtom se chrámová opona roztrhla vpůli odshora až dolů, země se zatřásla, skály se rozpukly, hroby se otevřely a mnoho těl zesnulých svatých bylo vzkříšeno. Po jeho vzkříšení vyšli z hrobů, vešli do Svatého města a ukázali se mnoha (lidem). Když setník a jeho lidé, kteří měli u Ježíše stráž, viděli to zemětřesení a všechno, co se dělo, hrozně se polekali a říkali: „To byl opravdu syn Boží!“

Pak 50. žalm a po něm:

Osmé evangelium od Lukáše, začalo 111. (23.32-49)

Spolu s Ježíšem byli vedeni na popravu také dva zločinci. Když došli na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali jeho i ty zločince, jednoho po pravici a druhého po levici. Ježíš řekl: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“ Jeho šaty si rozdělili losem. Lid stál a díval se. Členové velerady se mu vysmívali: „Jiným pomohl, ať pomůže sám sobě, je-li Mesiáš, Boží Vyvolený!“ Posmívali se mu i vojáci, přistupovali, podávali mu ocet a říkali: „Když jsi židovský král, zachraň sám sebe!“ Nad ním byl totiž nápis: To je židovský král. Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: „Copak ty nejsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!“ Druhý ho však okřikl: „Ani ty se nebojíš Boha? Vždyť jsi odsouzen k stejnému trestu! My ovšem spravedlivě: dostáváme přece jen, jak si zasloužíme za to, co jsme spáchali, ale on neudělal nic zlého.“ A dodal: „Ježíši, pamatuj na mě, až přijdeš do svého království.“ Odpověděl mu: „Amen, pravím ti: Dnes budeš se mnou v ráji.“ Bylo už asi dvanáct hodin. Tu nastala tma po celém kraji až do tří odpoledne, protože se zatmělo slunce. Chrámová opona se vpůli roztrhla. Ježíš zvolal mocným hlasem: „Otče, do tvých rukou poroučím svého ducha!“ A po těch slovech vydechl naposled. Když setník viděl, co se stalo, velebil Boha a řekl: „Tento člověk byl skutečně spravedlivý.“ A všichni ti lidé, kteří se tam shromáždili k této podívané, když viděli, co se stalo, bili se v prsa a vraceli se (domů). Jeho známí všichni zůstali stát opodál, i ženy, které ho provázely z Galileje, a dívaly se na to.

A zpíváme tripisnec, který složil ctihodný Kosma. Irmosy bereme dvakrát, tropáry na 12. Nakonec oba chóry irmos dohromady. Akrostich tohoto tripisnecu je: Prosavvatón te, což znamená před sobotou. Hlas 6.:

Píseň 5 Irmos (hl. 6.): Z jitra se obracím k tobě, Slovo Boží, který ses ponížil v utrpení a dobrotivě jsi dal vytrysknout svému milosrdenství: Daruj ve své nesmírné lásce pokoj mě, který padl.

Mezizpěv: Sláva tobě, Bože náš, sláva tobě.

S umytýma nohama a očištěni přijetím Božského tajemství tě nyní, láskyplný Kriste, opěvují tví apoštolové a doprovázejí ze Siónu na Olivovou horu.

Sláva: i nyní: „Pohleďte, přátelé,“ řekl jsi, „a nebojte se. Nyní se přiblížila hodina, kdy mám být zajat a zabit rukama hříšníků. Všichni se rozprchnete a opustíte mě, vy, které jsem vyvolil, abyste hlásali mou lásku.“

Katavaze: Z jitra se obracím:

Malá ektenie a pak tento kondak, hlas 8.:

Pojďte a všichni oslavujme, toho, který byl za nás přibit na kříž. Když ho viděla Maria na kříži, volala: „I když jsi ukřižován, ty jsi můj Syn a Bůh.“

Ikos

Když viděla ovečka Maria svého beránka, jak je veden na zabití, následovala jej s rozpuštěnými vlasy a jinými ženami a zvolala: „Kam jdeš mé dítě? Proč již končíš svůj život? V galilejské Káně se koná další svatba a čekají na tebe, abys jim proměnil vodu ve víno. Mám jít s tebou, dítě, či na tebe mám počkat? Odpověz mi, Slovo, a nekráčej mlčky kolem mě. Vždyť tys mě zachoval čistou a ty jsi můj Syn a Bůh.“

Píseň 8 Irmos (hl. 6.): Bohabojní mládenci pohrdli bezbožnou zlobou mučitelů. I proti Kristu se domlouvají zástupy nespravedlivých. Domlouvají se na nespravedlnosti a připravují vraždu. Osnují zlé proti tomu, který vládne životem, jehož veškeré stvoření velebí a oslavuje na věky.

Mezizpěv: Sláva tobě, Bože náš, sláva tobě.

Kriste, ty jsi řekl svým učedníkům: Odežeňte od svých očí sen a bděte na modlitbách, abyste nevešli do pokušení. Zvláště pak ty, Šimone. Vždyť nejsilnější bývá nejvíce pokoušen. Petře, pochop mě, jehož celé tvorstvo slaví a chválí na věky.

„Z mých úst nikdy nevzejde nečisté slovo, Vládce, a i když tě všichni zradí, já zemřu s tebou.“ Tak zpíval Petr. „Vždyť kdysi ani tělo, ani krev mi nedaly poznání, ale sám Otec mi zjevil tebe, jehož slaví a chválí celé tvorstvo na věky.“

Pán mu odpověděl: „Nepoznal jsi hloubku Boží moudrosti a rozumu a nepochopil jsi propast mých sudeb, člověče. Ty jsi tělo, proto se nevyvyšuj. Třikráte zapřeš mě, jehož celé tvorstvo na věky slaví a chválí.“

Sláva: i nyní: „Neodmlouvej, Šimone, Petře,“ pravil Pán, „vždyť brzy učiníš, jak jsem předpověděl: obyčejná služka tě zastraší. Hořce budeš plakat a najdeš mě milosrdného, jehož celé tvorstvo na věky slaví a chválí.“

Katavaze: Bohabojní mládenci:

Píseň 9 Irmos (hl. 6.): Čestnější jsi nežli cherubíni a neporovnatelně slavnější než serafíni, bez porušení jsi porodila Boha Slovo, jsi pravá Bohorodička a my tě velebíme.

Mezizpěv: Sláva tobě, Bože náš, sláva tobě.

Kriste, mrzký sbor nespravedlivých a nenávistných Božích vrahů stál před tebou v radě. Jako s nespravedlivým zacházeli s Tvůrcem veškerenstva, kterého velebíme.

Nespravedliví nepochopili zákon a hlasy proroků k nim marně zněly. Jako ovci vlekli a nespravedlivě zabili, Vládce veškerenstva, kterého velebíme.

Znalci zákona s kněžími hnaní nenávistí a zlobou vydali na smrt pohanům Dárce života, kterého velebíme.

Sláva: i nyní: Obcházeli tě, Králi, jako smečka psů a bili tě po tváři. Rouhali se ti a vydávali o tobě lživá svědectví. A ty jsi vše přetrpěl a všechny spasil.

Katavaze: Čestnější jsi:

Svítilen

Moudrého zločince jsi, Pane, v jediném okamžiku učinil obyvatelem ráje. I mě osviť dřevem kříže, posvěť mě a spas.

Sláva, i nyní: týž.

Deváté evangelium od Jana, začalo 61. (20.25-37)

U Ježíšova kříže stála jeho matka, příbuzná jeho matky Marie Kleofášova a Marie Magdalská. Když Ježíš uviděl svou matku a jak při ní stojí ten učedník, kterého měl rád, řekl matce: „Ženo, to je tvůj syn.“ Potom řekl učedníkovi: „To je tvá matka.“ A od té chvíle si ji ten učedník vzal k sobě. Potom, když Ježíš věděl, že už je všechno dokonáno, řekl ještě: „Žízním.“ Tak se mělo splnit Písmo. Stála tam nádoba plná octa. Nasadili tedy na yzop houbu naplněnou octem a podali mu ji k ústům. Když Ježíš přijal ocet, řekl: „Dokonáno je!“ Pak sklonil hlavu a skonal. Protože byl den příprav, takže mrtvá těla nesměla zůstat na kříži přes sobotu - tu sobotu totiž byl velký svátek - požádali židé Piláta, aby byly ukřižovaným přeraženy nohy a aby byli sňati. Přišli tedy vojáci a přerazili kosti prvnímu i druhému, kteří s ním byli ukřižováni. Když však přišli k Ježíšovi, viděli, že už je mrtvý. Proto mu kosti nepřerazili, ale jeden z vojáků mu kopím probodl bok a hned vyšla krev a voda. Ten, který to viděl, vydává o tom svědectví a jeho svědectví je pravdivé. On ví, že mluví pravdu, abyste i vy věřili. To se stalo, aby se splnil výrok Písma: 'Ani kost mu nebude zlomena.' A na jiném místě v Písmu se říká: 'Budou hledět na toho, kterého probodli.'

A zpíváme 148. žalm: Chvalte Hospodina z nebes, chvalte ho na výsostech: a bereme 3 stichiry samohlasny, z nichž první dvakrát opakujeme na 4 verše.

Dvou zločinů se dopustil můj prvorozený syn Izrael: opustil mě, pramen živé vody, a vykopal si studnu, která je rozbitá. Mě přibil na kříž a vyprosil si propuštění Barabáše. Nebe nad tím žaslo a slunce skrylo své louče. Ty však, Izraeli, ses nestyděl, ale vydal jsi mě na smrt. Odpusť jim, svatý Otče, vždyť nevědí, co činí. 2x

Každý úd tvého svatého těla pro nás trpěl potupu: Hlava byla korunována trním, líce poplivány. Přes tvář jsi dostal políček, ústa byla napájena octem se žlučí. Uši poslouchaly rouhání, přes záda jsi byl bičován. Do ruky ti dali hůl a celé tělo přibili na kříž. Ruce a nohy jsi měl probodeny hřeby a srdce kopím. Ty jsi za nás trpěl, abys nás zbavil utrpení, tys k nám sestoupil v lásce, abys nás vynesl na nebesa. Všemocný Pane, smiluj se nad námi.

Kriste, když jsi byl ukřižován, vidělo to všechno stvoření a třáslo se. Základy země se zachvěly ve strachu před tvou mocí. Když tě Izraelský rod přibil na kříž, zahynul a chrámová opona se roztrhla. Mrtví vstávali z hrobů a setník užasl, když viděl zázrak. Pod křížem plakala tvá Matka a volala: „Jak nemám plakat, vždyť mi žal trhá srdce, když vidím na kříži odsouzeného a nahého Syna?“ Ty jsi byl ukřižován a pohřben, ty jsi vstal z mrtvých. Pane, sláva tobě.

Sláva: hlas 6.:

Šaty mi strhali z těla a oděli mě šarlatovým šatem. Na hlavu mi položili věnec z trní a do pravé ruky vložili hůl, abych je zničil tak, jako rozbité nádoby.

I nyní: hlas týž:

Svá záda jsem vydal ranám a svou tváří před slinou neuhnul. Stál jsem před Pilátem, který mě odsoudil, a pro spásu světa vytrpěl kříž.

Desáté evangelium od Marka, začalo 69. (15.43-47)

Vážený člen velerady Josef z Arimatie, který sám také očekával Boží království, šel odvážně k Pilátovi a vyžádal si Ježíšovo tělo. Pilát se podivil, že by už zemřel. Dal si proto zavolat setníka a ptal se ho, zdali je už mrtev. Když mu to setník potvrdil, daroval Josefovi mrtvé tělo. Ten koupil lněné plátno, sňal tělo, zavinul ho do plátna a uložil do hrobky, která byla vytesaná ve skále, a před vchod do hrobky přivalil kámen. Marie Magdalská a Marie, matka Josetova, se dívaly, kam byl (Ježíš) položen.

Pak malé slavosloví, ektenie: Vykonejme naše ranní modlitby: a pak:

Jedenácté evangelium od Jana, začalo 62. (19.38-42)

Josef z Arimatie, který byl Ježíšovým učedníkem, ale ze strachu před židy jen tajným, požádal Piláta, aby směl sejmout Ježíšovo mrtvé tělo, a Pilát mu to dovolil. Přišel tedy a sňal jeho tělo. Dostavil se tam i Nikodém, ten, který k němu přišel jednou v noci, a měl s sebou směs myrhy a aloe, asi sto liber. Vzali tedy Ježíšovo tělo a zavinuli ho s těmi vonnými věcmi do (pruhů) plátna, jak mají židé ve zvyku pohřbívat. Na tom místě, kde byl ukřižován, byla zahrada a v té zahradě nová hrobka, kde nebyl ještě nikdo pochován. Tam tedy položili Ježíše, protože u židů byl den příprav a hrobka byla blízko.

Pak stichiry na stichovně, hlas. 1.:

Kriste, všechno stvoření se hrůzou chvělo, když tě vidělo na kříži. Slunce se skrylo za mrakem a základy země zachvěly. Vše trpělo se svým Stvořitelem. Pane, ty jsi pro nás trpěl, sláva tobě.

Hlas 2.:

Verš: Dělí se o můj oděv, losují o můj šat.

Proč tak jednají zločinní a nespravedliví lidé? Proč odsoudili na smrt Pramen života? Jaký to div! Jak se Stvořitel světa vydává do rukou zločinců a na kříž je přibit láskyplný, aby zajatce podsvětí osvobodil a oni zpívali: „Sláva tobě, trpělivý Pane.“

Verš: Do pokrmu mi dali žluč a v žízni mě napojili octem.

Když tě dnes, Pane, viděla neposkvrněná Panna přibitého na kříži, mateřské nitro se bouřilo a srdce se jí svíralo. Z hlubin duše bolestně sténala a tvář se jí nedala rozeznat od vlasů. Tehdy zvolala: „Běda mi, můj Božský Synu! Běda mi, Světlo světa! Proč scházíš z mého pohledu, Beránku Boží?“ A zástupy andělů s chvěním volaly: „Sláva tobě, nepochopitelný Pane!“

Verš: Bůh však je mým králem od pradávna, tolikrát popřál vítězství v zemi.

Když tvá Matka viděla, že visíš na kříži, ty, který jsi Stvořitel a Bůh, hořce zvolala: „Synu můj, kam se poděla dobrota tvého pohledu? Nemohu hledět na tvé nespravedlivé ukřižování. Pospěš si a vstaň, abych i já mohla spatřit, jak třetího dne vstáváš z mrtvých.“

Sláva: hlas 8.:

Pane, když tě přibíjeli na kříž, na stvoření padl strach a chvění. Zemi jsi zabránil, aby pohltila ty, kteří tě křižovali, podsvětí jsi přikázal, aby k obnově lidského rodu propustilo vězně. Soudce živých i mrtvých, ty jsi přišel darovat život a ne smrt. Sláva tobě, láskyplný Pane.

I nyní, hlas 6.:

Již zvedají nespravedliví soudci žezlo rozsudku. Kristus je souzen a odsouzen na kříž. Celé stvoření trpí, když vidí Pána na kříži. Pane, ty jsi za mě trpěl v těle, sláva tobě.

Dvanácté evangelium od Matouše, začalo 114. (27.62-66)

Druhý den, to je po dnu příprav na svátek, přišli velekněží a farizeové společně k Pilátovi a řekli: „Pane, vzpomněli jsme si, že ten podvodník ještě zaživa prohlásil: 'Po třech dnech vstanu z mrtvých.' Dej tedy rozkaz zajistit hrob až do třetího dne. Jinak by mohli jeho učedníci přijít, ukradnout ho a říci lidu: 'Vstal z mrtvých.' Pak by ten poslední podvod byl ještě horší než první.“ Pilát jim odpověděl: „(Tady) máte stráž. Jděte a zajistěte (hrob), jak uznáte za dobré.“ Oni šli a zajistili hrob tím, že zapečetili kámen a (postavili) stráž.

Pak se bere:

Dobré je vyznávat se Pánovi a opěvovat tvoje jméno, Nejvyšší, zvěstovat za rána tvé milosrdenství a tvoji pravdu každou noc.

Trojsvaté a po Otče náš:

Tropár, hlas 4.:

Vykoupil jsi nás z prokletí zákona skrze svou drahocennou krev: dal ses přibit na kříž a kopím probodnout. Tak jsi lidem otevřel pramen nesmrtelnosti. Spasiteli náš, sláva tobě.

Ektenie: Smiluj se nad námi, Bože: a propuštění:

Kristus, který pro spásu světa podstoupil bití, políčky, kříž a smrt, pravý Bůh náš, na přímluvu své přečisté Matky:

K: Požehnáno je království Otce i Syna i Svatého Ducha nyní i vždycky a na věky věků.                  L: Amen

K: V pokoji modleme se k Pánu.

L: Pane, smiluj se (opakuje se po každé prosbě)

K: Za pokoj z výsosti a za spásu našich duší, modleme se k Pánu.

K: Za pokoj na celém světě, za blaho svatých Božích církví a za sjednocení všech, modleme se k Pánu.

K: Za tento svatý chrám a za všechny, kdo do něj vstupují s vírou, zbožností a bázní Boží, modleme se k Pánu.

K: Za našeho Svatého otce, velekněze všeobecné církve jméno, římského papeže, modleme se k Pánu.

K: Za našeho nejctihodnějšího arcibiskupa a metropolitu jméno, za našeho bohumilého biskupa jméno, za ctihodné kněze, za ty, kdo v Kristu slouží jako jáhni, za všechno duchovenstvo a všechen lid, modleme se k Pánu.

K: Za ty, kdo nám vládnou a za všechny, kdo nás chrání, modleme se k Pánu.

K: Za toto město (nebo za tuto obec nebo za tento svatý dům) a za všechna města a všechny země a za ty, kdo v nich podle víry žijí, modleme se k Pánu.

K: Za příznivé počasí, za hojné plody země a pokojné časy, modleme se k Pánu.

K: Za ty, kdo jsou na cestách, za nemocné a trpící, za všechny zbavené svobody a za jejich záchranu, modleme se k Pánu.

K: Za vysvobození ode všeho zármutku, hněvu, nebezpečí a nouze, modleme se k Pánu. 

K: Zastaň se nás a spas nás, smiluj se nad námi a ochraňuj nás, Bože, svou milostí.

K: Při vzpomínce na přesvatou, přečistou, nade všechny blahoslavenou, slavnou vládkyni naši, Bohorodičku a vždy Pannu Marii, i na všechny svaté, sami sebe, jeden druhého a celý svůj život Kristu Bohu odevzdejme.

L: Tobě, Pane. 

K: Neboť tobě přísluší všeliká sláva, čest a klanění, Otci i Synu i Svatému Duchu, nyní i vždycky a na věky věků. 

L: Amen. 

Antifony - někdy se mění.

Antifona nedělní

1. Jásejte Bohu, všechny země, opěvujte slávu jeho jména, vzdejte mu velkolepou chválu!

Na přímluvu Bohorodičky, Spasiteli, spas nás.

1. Řekněte Bohu: Jak úžasná jsou tvá díla! Pro tvou nesmírnou moc se ti podrobují tvoji nepřátelé! 

Na přímluvu …

1. Ať se ti koří celá země, ať ti zpívá, nechť opěvuje tvé jméno. Na přímluvu …

Sláva Otci i Synu, i Svatému Duchu, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.

Nebo ve všední dny

Antifona každodenní

Dobré je chválit Hospodina, opěvovat tvé jméno, Svrchovaný!

Na přímluvu Bohorodičky, Spasiteli, spas nás.

Zrána hlásat tvé milosrdenství a za noci tvou věrnost.      Na přímluvu …

Jak spravedlivý je Hospodin, v němž není nepravosti.      Na přímluvu…)

Jednorozený Synu a Slovo Boží, nesmrtelný jsi, a pro naši spásu ses rozhodl vtělit skrze svatou Bohorodičku a vždy Pannu Marii a  člověkem ses stal. Ukřižován jsi byl, Kriste Bože, smrtí jsi smrt překonal, jeden jsi ze svaté Trojice, oslavovaný s Otcem i se Svatým Duchem, spas nás.

K: Znovu a znovu v pokoji modleme se k Pánu.

L: Pane, smiluj se

K: Zastaň se nás a spas nás, smiluj se nad námi a ochraňuj nás, Bože, svou milostí.

L: Pane, smiluj se

K: Při vzpomínce na přesvatou, přečistou, nade všechny blahoslavenou, slavnou vládkyni naši, Bohorodičku a vždy Pannu Marii, i na všechny svaté, sami sebe, jeden druhého a celý svůj život Kristu Bohu odevzdejme.

L: Tobě, Pane

K: Neboť tvá je vláda a tvé je království i moc i sláva, Otce i Syna i Svatého Ducha, nyní i vždycky a na věky věků.

L: Amen

Antifona

1. Pojďte, jásejme Hospodinu, oslavujme skálu své spásy.

V neděli: Spas nás, Synu Boží, jenž jsi vstal z mrtvých, my ti zpíváme. Aleluja.

(Všední dny: Spas nás, Synu Boží, podivuhodný ve svých svatých, my ti zpíváme. Aleluja.)

1. Předstupme před něho s chvalozpěvy a písněmi mu zajásejme! Spas …

2. Neboť veliký Bůh je Hospodin, a veliký Král nade všemi bohy. Spas …

Nebo:

Ve svém království, až do něj přijdeš  * rozpomeň se na nás pane.

Blahoslavení chudí v duchu, * neboť jejich je nebeské království.

Blahoslavení plačící, * neboť oni budou potěšeni.

Blahoslavení tiší, * neboť oni dostanou zemi za dědictví.

Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, * neboť oni budou nasyceni.

Blahoslavení milosrdní, * neboť oni dojdou milosrdenství.

Blahoslavení čistého srdce, * neboť oni budou vidět Boha.

Blahoslavení tvůrci pokoje, * neboť oni budou nazváni Božími syny.

Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, * neboť jejich je nebeské království. 

Blahoslavení jste, když vás budou kvůli mně tupit, pronásledovat * a vylhaně vám připisovat každou špatnost.

Radujte se a jásejte, * neboť máte v nebi velkou odměnu.

Během třetí antifony malý vchod

K: Vzdejme úctu! Nejvyšší moudrost. 

L: Pojďme, pokloňme se Kristu a padněme před ním: Spas nás, Synu Boží, jenž jsi vstal z mrtvých, my ti zpíváme. Aleluja.

(Nebo dle svátku)

Tropar, Kondak, dle hlasu

K: Neboť ty jsi Svatý, Bože náš, a my ti vzdáváme chválu, Otci i Synu i Svatému Duchu, nyní i vždycky a na věky věků.

L: Amen

L: Svatý Bože, svatý Silný, svatý Nesmrtelný, smiluj se nad námi. 3x

(nebo: Kdo jste v Krista pokřtěni, v Krista jste se oblékli, Aleluja)

K: Soustřeďme se. Pokoj všem. Nejvyšší moudrost. Soustřeďme se.

Prokimen, dle hlasu

K: Nejvyšší moudrost.

Lektor ohlašuje čtení apoštola: 

K: Soustřeďme se.

Lektor čte čtení.

K: Pokoj tobě. Nejvyšší moudrost. Soustřeďme se

L: Aleluja, 3x spolu s verši.

K: Nejvyšší moudrost, vzdejme jí úctu a vyslechněme svaté evangelium. Pokoj všem 

L: I Duchu tvému

K: Čtení ze svatého evangelia podle N. 

L: Sláva tobě, Pane, sláva tobě. 

K: Pozorně slyšme. Čte evangelium.

L: Sláva tobě, Pane, sláva tobě. 

Kázání

K: Říkejme všichni z celé duše, a z celé mysli volejme. 

L: Pane, smiluj se

K: Všemohoucí Pane, Bože našich otců, prosíme tě vyslyš nás, a smiluj se.

J: Smiluj se nad námi, Bože, podle svého velikého milosrdenství, prosíme tě vyslyš nás, a smiluj se.

L: Pane, smiluj se 3x

K: A ještě prosíme za našeho svatého Otce, velekněze všeobecné církve N, papeže římského, za našeho bohumilého biskupa N, za ty, kdo nyní slouží nebo dříve sloužili v tomto svatém chrámě, a za naše duchovní otce a za všechny bratry (a sestry) v Kristu.

K: Za ty, kdo nám vládnou, a za všechny, kdo nás chrání.

K: Prosíme tě také za všechen přítomný lid, očekávající od tebe velké a hojné slitování, za naše dobrodince a všechny pravověrné křesťany.

K: Neboť tys Bůh laskavý, který miluje lidi, a my ti zpíváme chvalozpěv, Otci i Synu i Svatému Duchu, nyní i vždycky a na věky věků.

L: Amen

K: Nevyšší moudrost. Ať nás vždycky chrání tvá moc a náš chvalozpěv ať k tobě stoupá, Otci i Synu i Svatému Duchu, nyní i vždycky a na věky věků.

L: Amen

L:  Nyní, když tajemně představujeme cheruby a Trojici, dárkyni života, trojsvatý chvalozpěv zpíváme, odložme každou starost pozemskou.

Velký vchod

K: Kéž na vás všechny, pravověrné křesťany, pamatuje Pán Bůh ve svém království, v každé době, nyní i vždycky a na věky věků. Na našeho svatého Otce, velekněze všeobecné církve N, papeže římského,  na našeho bohumilého biskupa N, na všechny kněze, jáhny a řeholníky, na naše světské představitele a ty co nás chrání, na šlechetné a nezapomenutelné zakladatele a dobrodince tohoto svatého chrámu a na vás všechny pravověrné křesťany ať pamatuje Pán Bůh ve svém království,v každé době, nyní i vždycky a na věky věků.

L: Amen. 

Abychom mohli přijmout krále veškerenstva, neviditelně neseného ve vítězoslávě andělskými sbory. Aleluja, aleluja, aleluja. 

K: Přednesme naše modlitby Pánu. 

L: Pane, smiluj se 

K: Za tyto předložené vzácné dary modleme se k Pánu. 

K: Pro štědré slitování tvého jednorozeného Syna, neboť s ním jsi blahoslavený, spolu s přesvatým a dobrým životodárným tvým Duchem, nyní i vždycky a na věky věků.

L: Amen

K: Pokoj + všem

L: I duchu tvému

K: Milujme se navzájem, abychom mohli jednomyslně vyznávat. 

L: Otce i Syna i Svatého Ducha, Trojici jednopodstatnou a nerozdílnou.

J: Dveře, dveře. V nejvyšší moudrosti soustřeďme se.

L: Věřím v jednoho Boha, Otce všemohoucího, *stvořitele nebe I země, všeho viditelného I neviditelného. 

Věřím v jednoho Pána Ježíše Krista, jednorozeného Syna Božího, * který se zrodil z Otce přede všemi věky: 

Bůh z Boha, Světlo ze světla, pravý Bůh z pravého Boha, * zrozený, nestvořený, jedné podstaty s Otcem: skrze něho všechno je stvořeno. 

On pro nás lidi a pro naši spásu sestoupil z nebe.  * Skrze Ducha svatého přijal tělo z Marie Panny a stal se člověkem. 

Byl za nás ukřižován, za dnů Poncia Piláta * byl umučen a pohřben. 

Třetího dne vstal z mrtvých podle Písma. * Vstoupil do nebe, sedí po pravici Otce. 

A znovu přijde ve slávě soudit živé I mrtvé  *  a jeho království bude bez konce. 

Věřím v Ducha svatého, Pána a dárce života, * který z Otce (I Syna) vychází, 

s Otcem I Synem je zároveň uctíván a oslavován * a mluvil ústy proroků.

Věřím v jednu, svatou, všeobecnou, apoštolskou církev. * Vyznávám jeden křest na odpuštění hříchů. 

Očekávám vzkříšení mrtvých * a život budoucího věku. Amen. 

K: Stůjme důstojně, stůjme v bázni Boží a soustřeďme se, abychom svatou oběť přinesli v pokoji.

L: Milost pokoje, oběť chvály. 

K: Milost našeho Pána Ježíše Krista I láska Boha Otce a společenství Svatého Ducha ať je s vámi se všemi. 

K: I s duchem tvým

K: Vzhůru srdce. 

L: Máme je u Pána

K: Vzdávejme díky Pánu 

L: Důstojné a spravedlivé je klanět se Otci I Synu I Svatému Duchu, Trojici jednopodstatné a nerozdílné.

K: Vítěznou píseň zpívají, k tobě volají, vzývají tě a říkají:

L:  Svatý, Svatý, Svatý, Pán zástupů, _plná jsou nebesa i země tvé slávy. Hosana na výsostech. Požehnaný, jenž přichází ve jménu Páně. Hosana na výsostech.

K: Vezměte a jezte, toto je moje tělo, které se za vás láme na odpuštění hříchů.

L: Amen

K: Pijte z něho všichni, toto je moje krev Nového zákona, která se vylévá za vás i za mnohé na odpuštění hříchů.

L: Amen

K: Tvoje z tvého tobě přinášíme za všechny a za všechno.

L: Tobě zpíváme, tobě blahořečíme, tobě děkujeme, Pane, a modlíme se k tobě, Bože náš.

K: Zvláště za přesvatou, přečistou, nade všechny blahoslavenou, slavnou Vládkyni naši, Bohorodičku a vždy Pannu Marii.

Místo Nanejvýš důstojné je se na určené svátky zpívá předepsaný irmos s jeho veršem.

L: Vpravdě je důstojné blahoslavit tě, Bohorodičko, navěky blažená a neposkvrněná, Matko Boha našeho: Cti hodnější jsi nad cheruby a neporovnatelně slavnější nad serafy, bez porušení jsi porodila Boha Slovo: pravá Bohorodičko, velebíme tě.

(nebo: V tobě se raduje, milostiplná, 

všechno tvorstvo, sbor andělů i lidské pokolení: 

Posvátný chráme a ráji duchovní. 

Ozdobo panen, z níž se Bůh zrodil

 a dítětem se stal. 

Ten, který byl od počátku, 

náš Bůh, učinil tvůj život oltářem 

a tvé nitro prostornějším než jsou nebesa. 

V tobě se raduje, milostiplná, 

všechno tvorstvo, sláva tobě.)

nebo jiné

K: Především pamatuj, Pane, na našeho Svatého otce jméno, římského papeže, našeho nejdůstojnějšího arcibiskupa a metropolitu jméno a na našeho bohumilého biskupa jméno, zachovej je svým svatým církvím v pokoji, neporušené, statečné, dej jim zdraví a dlouhá léta, ať věrně spravují slovo tvé pravdy.

L: I na všechny a na všechno

K: A dej nám jedněmi ústy a jedním srdcem oslavovat a velebit tvé úctyhodné a vznešené jméno, Otce, Syna I Svatého Ducha, nyní I vždycky a na věky věků.

L: Amen

K: A hojné milosrdenství velikého Boha a Spasitele našeho, Ježíše Krista, ať je s vámi se všemi. 

L: I s duchem tvým. 

K: Při vzpomínce na všechny svaté v pokoji znovu a znovu modleme se k Pánu. 

L: Pane, smiluj se 

K: Za přinesené a posvěcené vzácné dary, modleme se k Pánu.

K.: Aby je náš Bůh, milující lidi, přijal jako líbeznou duchovní vůni na svůj svatý, nebeský a duchovní oltář a nám seslal svou božskou milost a dar Svatého Ducha, modleme se k Pánu.

K: Za vysvobození ode všeho zármutku, hněvu, nebezpečí a nouze, modleme se k Pánu. 

K: Zastaň se nás a spas nás, smiluj se nad námi a ochraňuj nás, Bože, svou milostí.

K: Abychom tento den prožili dokonale, svatě, pokojně a bez hříchu, vyprosme si od Pána.

L: Pane, vyslyš nás.

K: Anděla pokoje, věrného průvodce a ochránce našich duší a těl, vyprosme si od Pána.

K: Prominutí a odpuštění našich hříchů a provinění, vyprosme si od Pána.

K: Dobré a užitečné pro naše duše  a pokoj pro svět, vyprosme si od Pána.

K: Abychom zbývající čas našeho života prožili v pokoji a pokání, vyprosme si od Pána.

K: Aby ukončení našeho života bylo křesťanské, bez bolesti, bez zahanbení, v pokoji, abychom dali dobrou odpověď na posledním soudu Kristově, vyprosme si od Pána.

K: Když prosíme za sjednocení ve víře a účastenství Svatého Ducha, sami sebe, jeden druhého i celý svůj život odevzdejme Kristu, Bohu našemu.

L: Tobě, Pane

K: A učiň nás hodnými, svrchovaný Pane, abychom s důvěrou a bez strachu z odsouzení vzývali tebe, nebeského Boha Otce, a říkali:

L: Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak I na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako I my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.

K: Neboť tvé je království, I moc I sláva, Otce I Syna I Svatého Ducha, nyní I vždycky a na věky věků.

L: Amen

K: Pokoj + všem. 

K: I duchu tvému. 

K: Skloňte své hlavy před Pánem.

L: Před tebou, Pane. 

K: Pro milost, štědré slitování a lásku k lidem tvého jednorozeného Syna, neboť s ním jsi blahoslavený, spolu s přesvatým, dobrým a životodárným tvým Duchem, nyní i vždycky a na věky věků. 

L: Amen

K: Soustřeďme se. Svaté svatým. 

L: Jediný je Svatý, jediný je Pán, Ježíš Kristus, ke slávě Boha Otce. Amen. 

Zpívá se  pričasten dne nebo svátku.

obvykle: Chvalte Hospodina z nebes, chvalte ho na výsostech! Aleluja.

V době velikonoční: Kristus vstal z mrtvých, smrtí smrt překonal, těm kdo jsou ve hrobech život daroval.

L: Věřím, Pane, a vyznávám, že ty jsi vskutku Kristus, Syn Boha živého, ten, který přišel na svět, aby spasil hříšníky, a já jsem první z nich. Přijmi mě dnes, Synu Boží, k účasti na své tajemné večeři, vždyť nechci toto tajemství vydat nepřátelům ani tě pozdravit jidášským políbením, ale s kajícím lotrem tě prosím: Pamatuj na mne, Pane, ve svém království. Pamatuj na mne, svrchovaný Vládče, ve svém království. Pamatuj na mne, Svatý, ve svém království. Kéž přijetí tvých svatých svátostí, Pane, není mi k soudu ani odsouzení, ale k uzdravení duše I těla. Bože, buď milostiv mně hříšnému. Bože očisti mě od hříchů a smiluj se nade mnou. Nesčetné jsou mé hříchy, Pane, odpusť mi.

K: S bázní Boží, a s vírou přistupte.

L: Požehnaný, jenž přichází ve jménu Páně. Bůh je Pán a zjevil se nám. 

Následuje svaté přijímání.

Po modlitbě Věřím, Pane, a vyznávám: věřící jednotlivě přistupují, s bázní a pokorou se klaní a ruce mají složené na prsou. Takto přistupují k přijímání věřící. (Přijímá se s mírně zakloněnou hlavou a otevřenými ústy, aby se lžička nedotýkala úst)

K: Spas, Hospodine, svůj lid a požehnej svému dědictví. 

K: Viděli jsme světlo pravé, přijali jsme Ducha Nebeského, nalezli jsme pravou víru, klaňme se nerozdílné Trojici, neboť ta nás spasila. 

K: Požehnaný Bůh náš Nyní I vždycky a na věky věků.

L: Amen

L: Ať se naplní naše ústa tvou chválou, Pane, abychom opěvovali tvou slávu, neboť tys nám dovolil mít účast na tvých svatých, božských, nesmrtelných a životodárných svátostech. Zachovej nás, Bože, ve své svatosti, abychom po celý den uvažovali o tvé spravedlnosti. Aleluja, aleluja, aleluja.

K: Když jsme přijali božská, svatá, přečistá, nesmrtelná, nebeská, životodárná, hrůzu budící tajemství Kristova, důstojně děkujme Pánu.

L: Pane, smiluj se 

K: Zastaň se nás a spas nás, smiluj se nad námi a ochraňuj nás, Bože, svou milostí.

L: Pane, smiluj se 

K: Když jsme si vyprosili prožít celý den dokonale, svatě, pokojně a bez hříchu, sami sebe, jeden druhého a celý svůj život Kristu Bohu odevzdejme. 

L: Tobě, Pane. 

K: Neboť tys naše posvěcení a my ti vzdáváme chválu, Otci i Synu i Svatému Duchu, nyní i vždycky a na věky věků.

L: Amen

K: Jděme v pokoji.

L: Ve jménu Páně.

K: Prosme Pána. 

L: Pane, smiluj se 

K: Pane, ty žehnáš těm, kdo ti žehnají, a posvěcuješ ty, kdo doufají v tebe, spas svůj lid a požehnej svému dědictví, uchovej plnost své církve, posvěť ty, kdo milují krásu tvého domu, sám je svou božskou mocí za to oslav a neopouštěj nás, vždyť doufáme v tebe. Daruj pokoj svému světu, svým církvím, kněžím, našim světským představitelům a všemu svému lidu. Neboť každá pohnutka k dobrému a každý dokonalý dar je shůry a sestupuje od tebe, Otce světel. Proto ať k tobě stoupá náš chvalozpěv a díkučinění i klanění, Otci i Synu i Svatému Duchu, nyní i vždycky a na věky věků.

L: Amen

Jméno Hospodina budu dobrořečit, nyní I na věky 3x

K: Požehnání Páně ať na vás sestoupí pro jeho milost a lásku k člověku v každé době, nyní I vždycky a na věky věků.

L: Amen

K: Sláva tobě, Kriste Bože, naděje naše, sláva tobě.

L: Sláva Otci I Synu I Svatému Duchu, nyní I vždycky a na věky věků. Amen. 

Pane, smiluj se 3x. Požehnej.

K: Kristus, pravý Bůh náš, na přímluvu své přečisté a neposkvrněné Matky, (proměnlivé vsuvky),svatých, ctihodných a chvályhodných apoštolů, svatého otce našeho Jana Zlatoústého, arcibiskupa cařihradského, svatého N, patrona chrámu, svatého N, jehož památku dnes slavíme, a všech svatých. Ať se nad námi smiluje a spasí nás, neboť je dobrý a miluje nás.

L: Amen